Velký Druhý
Svého času jsem se pokoušela proniknout do tajů filosofie Slavoje Žižeka. Zaujalo mě u něj mnoho myšlenek, mimo jiné také pojem velký Druhý. Velký Druhý není osoba; představuje něco jako společenské tabu, zákon, popřípadě nepsaný zákon, který je všeobecně respektován. Morální pravidlo. Respekt k velkému Druhému nás uchrání přede vším, co nemáme nahlas říkat, pokud chceme být danou společností považováni za slušného člověka. Například před vulgární mluvou, ale i před vyslovování názorů, považovaných ve společnosti za extrémní. To, že si něco jen myslíme či představujeme, velký Druhý neřeší, on se „dozví“ jen to, co je řečeno nahlas. Pokud bychom velkého Druhého chtěli nějak zosobnit, Žižek uvádí jako příklad soudce. Před soudcem (který velkého Druhého vlastně zastupuje) je logické mít se na pozoru a jednat s ním uctivě, pokud si člověk nechce přidělávat problémy. Soudce není ani tak zástupcem státní moci, jako zástupcem práva a zákona – tedy toho, co daná společnost považuje za správné