OČEKÁVÁNÍ JARA
Zima už dlouho kraluje krajině. Znovu a znovu roztahuje svůj hermelínový plášť po polích, po zahradách, po střechách. Znovu a znovu zamrzají louže, rybníky a jezera. Po krátkých oblevách se zima vítězoslavně vrací s plnou náručí sněhových vloček, které vítr ochotně rozfoukává po kraji. Jen si mně je ještě užijte, holenkové, hvízdá nám zima do promrzlých uší. Vím, že všechno na světě má svůj čas a že zima si – marná sláva - hlídá ten svůj. Nic nám nedaruje. Ale koncem února už s velkou opatrností vyhlížím aspoň určitý náznak, stopu, nějaké letmé znamení budoucího jara. Přibývá denního světla, o tom nemůže být pochyb. Kdykoliv se slunečním paprskům podaří prozářit hustou clonu zimních mlh a mračen, prokřehlý kraj se rozveselí a pookřeje, jako by ho užuž pohladila teplá ruka jara. Před týdnem jsem zahlédla několik zajíců honících se po poli. Nezačíná jim právě teď čas námluv? Blázínkové! Byli tak zabraní do svého úkolu postarat se včas o nové zaječí pokolení, že se neopatrně p...