Příspěvky

V ONEN DEN 2 - kázání pro V.

  6 Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. 7 Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. 8 Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin. 9 V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“ /Iz 25, 6-9/ Dvacátá pátá kapitola z proroctví Izajáše začíná chválou Hospodina zástupů, který je pro svůj lid útočištěm, ochráncem slabých a záštitou proti nepřátelům. Obrátí jejich města a paláce v sutiny. V této kapitole Izajáš líčí jakousi starozákonní apokalypsu, při níž se zachrání jen nemnoho spravedlivých. Je zde i zmínka o pokoření Moábu, království ležícího na východním břehu Mrtvého moře. Starově...

PODZIMNÍ BÁSNĚ

V LAŠTOVČÍ PODZIM Vlaštovky, už končí vaše léto. Chladnoucí noci roztahují  nad krajinou svůj plášť. Slunce  se rozpouští  ve sladkou zralost sadů. A jeho záře čím dál později  vyplouvá ráno nad obzor. Třpytivá hladina rybníka  už brzy osiří. Už neuvidí vaše rychlá křídla. Jen vítr na ní bude čeřit  drobné vlnky. A po ránu se tu a tam  objeví chladné bílé mlhy. Už sečítáte poslední dny  - po vzoru školních učebnic - na počítadlech elektrických drátů, jak velí moderní doba. (Na čem jste vlastně sedávaly kdysi?) Tak šťastně doleťte  a po zimě se vraťte domů - k rybníku, k zahradám, ke známým střechám. Ať může začít nové léto. JEŽEK Potkáš ho v zahradě anebo v lese. Pichlavý kožíšek na zádech nese. Když blízko zahlédne slídivé oči, rychle se v kožíšku do klubka stočí. VRSTVENÍ  Zas jedno léto pomíjí  a ukládá se do duše  jako med do včelí plástve. Zážitky ...

LETNÍ BÁSNĚ

  PASTEVCI HVĚZD A MRAKŮ J sme pastevci hvězd  Noc co noc nemůžeme se dopočítat  svých oveček Beran i Býk putují po obloze koupou se v nebeské rose zlatými kopýtky zvoní o Mléčnou dráhu  a dávají si pozor na Lva Jsme pastevci mraků Den co den bílí beránci plují po nebi  Vítr jim čechrá bílou vlnu a sl unce jim ji protkává zlatavou nití  A my tu dole s očima upřenýma vzhůru  putujeme cestou necestou  prachem a kamením  blátem i suchem Jak nomádi života  hledáme travnaté pastviny  u tichých vod kde lze alespoň nakrátko  rozbít svůj stan  než bude zase stržen  Hledáme zelené pláně  s nevšedními západy slunce  Ne pro nebeská stáda  ale pro sebe Sami jsme totiž ovce nebeského Pastýře  ztracené  a nalézané  STRES  Kde se vzal tu se vzal  Vynořil se odněkud s úšklebkem  Chce k prasknutí nafukovat problémy  Chce spustit závory světa  a zavřít dveře radosti  ab...