BUBLINA
Kdysi dávno, když jsem byla ještě malá holčička, seděla celá naše rodina večer v kuchyni, tatínek si přinesl harmoniku a jedna z mých starších sester řekla: Tati, zahraj Bublinu. A tatínek zahrál smutnou písničku, která se zpívala na valčíkovou notu: „ Zda hochu víš, když duhu zříš v bublinách mýdlových, že vše je klam, i život sám, i jeho radost a smích. Za čas, jenž kupředu pádí, poznáš, cos nechápal v mládí – jen bublina vzhůru letí, s ní všechno letí bůhví kam. Po čem kdo v snách ruku svoji vztáh, to už je v dálných dálavách. Láska, úsměv, štěstí - bláhový je klam. Jen všem bublinám slávu věstí a jen slz pár zbývá nám.“ Bohužel si nepamatuji celý text (a nikde ho dnes nelze nalézt, na rozdíl od textů jiných starých písní). Neznám ani autora. Jen vím, že to pak ještě pokračovalo: „Když z hocha už stane se muž záměrů velikých, tu stačí den, vteřina jen a holé trosky jsou z nich…“ Prostě smutná píseň, plná frustrace a zklamání ze života. Tenkrát jsem moc nechápala, proč se ...