Blog Evy Hájkové

„Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ (Řím 12,17-21) Milí bratři, milé sestry! Občas slýchám od různých lidí, dokonce i od některých křesťanů, jak se prý Pavlovo učení liší od učení Ježíšova. Já osobně s tím nesouhlasím a myslím si, že Pavel byl věrným následovníkem Ježíšovým. Lze tak soudit z mnoha jeho výpovědí. Vlastně i dnešní perikopa to dokazuje. Neodplácení zlých skutků je velkým přínosem Ježíšovým. Jak vyplývá ze Starého zákona (Exodus 21, 23-25), dřívější morálka byla postavena na odplatě: „Jestliže o život přijde, dáš život za život. Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spálenin...

Má duše bloudila okolo zdí, za nimiž rozkvétaly bílé lilie. Vzduch plný vůně se linul ze zahrad. A rozechvělý vánek proudil ze stinných zákoutí přes kamennou ohradu, nad níž se klenulo tmavé nebe plné zářících hvězd. Kámen a kámen. Nemá to konce! Kde najdu branku, abych mohla proklouznout? Kde najdu dveře? - pláče duše. Mám navždy zůstat vyhnancem?

Bohu Nenechávej mě smutnou a bloudící  uprostřed cesty,  ale udělej mě zářícím květem své Moudrosti, Spravedlnosti a Lásky.  Má nevůle se změní ve vůli.  Smutek v radost.  Krajina zázraků vytryskne ze srdce  jak živá voda.  Přetav mě, můj milý,  jako oheň taví kov za noci plné vůní.  Žhavou mě ponoř do kalného rána,  ať se ve mně upevní mé odhodlání  následovat Tě. SPOLÉHÁM NA BOHA Ne, já se nebojím černé tmy, prázdného prostoru, stojícího času temného hrobu Nebojím se konce Mám věčný život v Pánu Modravým vzduchem letí holubice a mává perutěmi. Vidím Smrt jako temný stín Bůh dá mi živou vodu od pramene jenž tryská nedaleko bran ráje Modlitba Pane Ježíši, ty jsi naším králem navěky S tebou se setkávám ve svém srdci Tam, kde je nejsvětější svatyně, do jaké mohl kdysi vstoupit jenom velekněz A my tam dnes můžeme být s tebou, protože ty sis učinil chrám z našeho srdce Tam jsme v bezpečí před světem Tam nás ne...

V sedmnáctém století se setkáváme s něčím, co by se dalo nazvat rozhraním dvou epoch. S paradigmatickým zlomem, jenž měl za následek vznik moderní doby, moderního myšlení, moderní vědy a klasické evropské kultury. V Evropě tehdy vedle sebe koexistovaly a fungovaly různé myšlenkové systémy, různé formy religiozity, ba i různé mentality. Křesťanství, ač zde bylo už tisíc let pevně zakotveno jakožto vítězná ideologie, bylo znovu konfrontováno s návratem pohanského myšlení. Nejednalo se jen o umění a filosofii. Vedle křesťanské etiky se objevuje například novostoická etika. Uprostřed toho myšlenkového kvasu se v roce 1642 setkaly dvě významné osobnosti své doby – filosof a teolog Jan Amos Komenský a René Descartes, zakladatel moderního myšlení, moderního racionalismu a moderního subjektivismu. Vedli spolu několikahodinový rozhovor, aniž se navzájem pochopili. Oba byli kritiky dosavadního myšlení, ale zatímco Komenský chtěl přezkoumávat, co bylo špatné a co bylo dobré, Descartes šel mnohem ...

Občas se setkávám s tím, že někteří křesťané úplně odmítají evoluci, včetně poznatků moderní vědy, protože v Bibli přece stojí psáno něco jiného. O evoluci v ní nic není. Písma vznikala v době, kdy člověk neměl o materiálním světě žádné vědecké poznatky. Poznával jej empirickým a praktickým způsobem. A pochopitelně, byl také schopen vnímat jeho krásu, což se v biblických knihách nádherným způsobem odráží. Současný svět je někdy pokládán za „odkouzlený“. Jako první prý s tím pojmem odkouzlení přišel v 18. století Friedrich Schiller. Další autoři to pak převzali. S rozvojem vědy získával člověk moderní doby víc a víc vědomostí o hmotném světě – jak, co se týká jeho šíře (vesmír), tak směrem do hloubky (atomové jádro). Moderní věda zkoumá od 19. století také psychiku člověka, stav jeho duše. Opět to není nic proti Bohu. Nejde o pokus Boha obejít. Je dobré o psychologii něco vědět, je dobré navštívit v případě potřeby i psychologa nebo psychiatra, ačkoliv nemůžeme stoprocentně spoléhat na...

Mám za sebou více než třicet let služby v archivní badatelně. Za ta léta jsem se setkala s mnoha studenty, kteří přicházeli studovat archivní materiál jako podklad pro své diplomové či jiné práce z oboru historie a příbuzných nauk. Nemohu se zbavit dojmu, že u studentů historie, zvlášť těch začínajících, došlo během těch let k jakémusi poklesu úrovně vědomostí. Přitom množství literatury a pramenů, které ti mladí lidé musí během svého pobytu na univerzitě nastudovat, je možná rozsáhlejší než dřív. Na studentech je však patrná i jakási nezralost, například v komunikaci. Nedávno mě zaujal článek, v němž se píše, že jeden z historiků, který přijímá nové studenty na obor historie na Cambridgeské univerzitě, tvrdí, že zkoušení často nerozeznávají fikci od faktografických knih. (www.lidovky.cz/kultura/britsti-studenti-se-historii-uci-z-fiktivnich-romanu-u-zkousek-pohori.A170602_124551_ln_kultura_jto ) Přemýšlela jsem, nakolik tento jev může souviset se vzrůstající oblibou žánru fantasy. Fant...

Svět rozhodně nepřipomíná procházku růžovou zahradou. Ani se nevyvíjí přímou čarou k dokonalosti. Daleko spíš kráčí vpřed způsobem „ode zdi ke zdi“. Nové události se často odehrávají jako reakce na předchozí události. A taková reakce je většinou velmi silná. Vývoj bývá následkem předchozího vývoje, kterýžto byl následkem ještě staršího vývoje. A budoucí vývoj bude zřejmě následkem toho současného. Reformace byla reakcí na negativní jevy v římskokatolické církvi a protireformace byla reakcí na reformaci. Francouzská revoluce byla reakcí na feudální útlak a na královský absolutismus. Revoluce „zplodila“ Napoleona a reakcí na něj byla restaurace starých pořádků po vídeňském kongresu. Reakcí na metternichovskou reakci byla revoluce 1848. Komunismus byl reakcí na zbídačování proletariátu za kapitalismu a fašismus byl reakcí na komunismus. Komunismus zanikl – a my tu máme zpět problémy, ze kterých vznikl. Člověk se tím děním ve světě může nechat strhávat, může se přidávat na tu či onu stra...