STARÝ A NOVÝ SVĚT
Za mého dětství žil ještě starý svět. Byl totiž součástí tehdejšího nového světa, který je vlastně dnes už taky starý. Ale tenkrát byl nový a moderní. Starý svět však v něm byl stále přítomen – žil ve starých lidech, kteří pamatovali nějakých padesát, šedesát, sedmdesát let nazpátek, žil ve starých knihách, ve starých filmech, ve starých domech a v různých starých věcech. Starý svět je svět, který minul a zároveň neminul úplně. Myslela jsem si, že dobře vím, jaké to bylo v tom starém světě; že si nejenom dovedu představit, jak to v něm vypadalo a co se tam dělo, ale umím si vybavit i jeho atmosféru. Prostě jsem se do starého světa uměla vcítit nebo jsem si to aspoň myslela. A byla jsem vždy ráda, že to umím. Zdá se mi, že dnešní mladí mají o minulosti jen mlhavé představy nebo se jí vůbec nezabývají, čímž jsou o něco ochuzeni. Narodila jsem se starším rodičům. Byli pamětníky ještě starších časů než rodiče mých vrstevníků a často vzpomínali na mládí. Já jsem jejich vzpomínkám r...