Blog Evy Hájkové

  Ráno vyšlo slunce jako červený kotouč. Na zmrzlé zimní trávě křupe za chůze jinovatka. Vystoupím v zahradě na venkovní schody pokryté, podobně jako kovové zábradlí, tenkou vrstvičkou ledu, abych mohla vyfotografovat svůj už nevímkolikátý východ slunce, což je činnost, která mě snad nikdy neomrzí. Po snídani a ranním nákupu pečiva v místním obchůdku se vydávám na procházku po vsi. Obloha bez mraků slibuje krásný den. Směrem na severozápad dosud stojí namodralá mlha lehce zahalující vzdálený lesík a vrcholy kopců. Sluncem ozářené zahrádky už odrážejí radost z blížícího se příchodu jara. Holé stromy a východní zdi domů hltají sluneční světlo. Švitořící vrabci, co se tak rádi drží v křovinách poblíž lidských obydlí, právě prolétají okolo stínu, který vrhá na zeď kouřící komín protějšího stavení. Procházím uličkami, až dojdu na okraj obce. Slunce se naplno opírá do hlíny i do travnatých ploch. I silnice do vedlejší vsi, rovná a nekonečně dlouhá jak letištní plocha, je zalitá sluncem...

  Kdysi jsem si kupovala časopis Naše krásná zahrada . Byl to měsíčník (myslím, že stále ještě vychází). Na každé číslo jsem se moc těšila. Po přečtení jsem časopisy nevyhazovala, ale shromažďovala je. Každý ročník jsem uchovávala ve zvláštním pořadači. Ve volných chvílích jsem Naši krásnou zahradu vytahovala a prohlížela. Líbily se mi hlavně barevné fotografie, ale vracela jsem se i k některým článkům. Pamatuji si, jak mě nadchl jeden článek o modré zahradě, v níž rostou a kvetou květiny a keře převážně modré barvy. Autor článku barvitě líčil „modrou zahradu“, jíž se nic nevyrovná. Modř je uklidňující barva. Klid prý z takové modré zahrady přímo „tryská“. Toužila jsem po klidu uprostřed zahrady, a tak jsem článek četla opakovaně, poměrně dlouhou dobu. Manžel se té mé zálibě v modré zahradě jen usmíval. Věděl, že jsem romantická duše. Tehdy jsme už měli skutečnou zahradu, ale teprve krátce. Vzhledem k zaměstnání a třem dětem jsem na ni neměla dost času ani sil. Nevypadala jako...

  POSLEDNÍ KVĚTY Plakaly květy ztěžklé deštěm poslední květy chryzantém barvami sytě zářivými když loučily se s podzimem Barvami sytě zářivými  a hořce slaměnkovou vůní Byly to děti listopadu a nehřály se na výsluní Už listí k zemi lepí mráz a zima sněhem nešetří Namísto květin křehkou krásou rozkvetou vločky v povětří  KRUH ROKU SE UZAVÍRÁ Ondřej dal sbohem listopadu Barborka řeže proutky v sadu Stromy jsou holé mráz už zebe a Mikuláš se spouští z nebe na dlouhatánské zlaté niti Lucie lucernou už svítí upíjí noci v zimním čase za bílou maskou ukrývá se Nenajde u nás kolovrat snad proto můžem klidně spát To všechno dávno odnes čas A dventní svíci vítr zhas Kolem je černočerná noc a krůček zbývá do Vánoc OCEÁN Na povrchu neklidný a bouřlivý hučící divokým vlnobitím V hloubi ticho až do dna ale ne pokoj Osamělé mlčící ryby se míjejí u vraků lodí Hledají jak se vyhnout sítím a jak žít teď i zítra v nový...