Blog Evy Hájkové

  Ježíš je stále v pohybu, je stále na cestě - do Kafarnaum , do Betánie , do Kány Galilejské, do Jeruzaléma , do Emauz ... Výjimečně se někde zdrží. Kdo se s ním chce setkat, nemůže zůstat tam, kde je - lhostejno, zda se krčí někde v koutku nebo se vyhřívá na výsluní. Musí jít za ním. Pokud o takové setkání člověk stojí, musí pro to něco udělat. Ale co? Třeba to, co ještě nikdy neudělal. Opustit vyšlapané cestičky, jít tam, kde ještě nikdy nebyl a riskovat při tom, že ho stejně nepotká. Představte si, že několik let pomaličku, centimetr za centimetrem, ustupujete ze svých původně neotřesitelných ateistických pozic: jeden malý krůček, druhý, třetí... Až sem ještě můžu, dál už ne! Jenom nikdy neříkejte nikdy (mám prostě jen sympatie ke křesťanství, mám toho dost načteno, ovšem rozhodně bych nemohla být věřící....určitě nejsem, ale... ) Pak se totiž stane, že vás někdo pozve na exercicie a vy si nenecháte na rozmyšlenou ani mizerné dvě hodiny, neboť víte, že tam prostě musíte. ...

  Po několika chladných a deštivých květnových dnech se konečně oteplilo a vysvitlo slunce. Vyprahlá zem se napila a pookřála. Všude je vidět šťavnatou mladou zeleň – trávu, byliny, listí na stromech a na keřích. Na mnoha místech tu zeleň prorůstají bílé, žluté nebo fialové květy a sem tam ji prozařují duhové záblesky z kapiček rosy, které odrážejí sluneční paprsky. Zářivé ráno láká ven, do krajiny. Když míjím listnatý lesík, nemohu se u něj nezastavit. V zimě byl holý les plný slunce, teď, když se oblékl do listí, vládne v něm jakési velebné šero. Stromy nejsou nasázeny rovnoměrně hustě, a tak mezi nimi vznikly i volnější lesní prostory, kam může člověk vstoupit nebo aspoň nahlédnout z cestičky vedoucí okolo lesa. Lesní ticho není ticho hrobové ani ticho prázdného chrámu. Je to ticho, ve kterém je slyšet bzučení hmyzu a ptačí hlasy. Právě se ozývá kukačka. Chrám! Ano, to je to pravé slovo, které ve mně rezonuje, když se zadívám do lesního prostoru plného šera a ticha, podobají...

  KONEC A ZAČÁTEK Průsvitný měsíc Pluje bledou oblohou Je na ní sám Vždyť hvězdy ještě spí Slunce zmizelo za oponou mraků Nečeká na potlesk Třebaže končí sezóna Sbohem podzime bez listí Odcházíš blátivou stezkou Neznámo kam Předáváš krajinu zimě Na Nový rok Tekoucí čas se přes nás převalí Sirotky tiché Zapomenuté Hluboko pod sněhem Bude spát srdce přírody Jako princezna ve sněžném zámku Toužící po novém jaru PŘEDJAŘÍ Po drobném nočním dešti vstalo kalné a vlhké ráno znatelně teplejší než v minulých dnech Led na rybníku tone v slzách Letošní zima mu dopřála jen krátký život Měkká hlína už jihne nadějí na novou setbu Zima však ještě neskončila mráz pořád číhá kdesi za bukem Ještě se může ostrými zuby zakousnout do krajiny Vracím se domů a co nevidím Na vrcholku jabloně sedí tři špačci a potichu si pohvizdují předčasnou jarní písničku Nechápou že je ještě brzy Anebo vědí vice než my KAČÍREK Opuštěný kačírek pluje rákosím Marně čeří hladinu vol á na družku VLAŠTOVČÍ JARO Vlaštovčí jaro...

  6 Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. 7 Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. 8 Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin. 9 V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“ /Iz 25, 6-9/ Dvacátá pátá kapitola z proroctví Izajáše začíná chválou Hospodina zástupů, který je pro svůj lid útočištěm, ochráncem slabých a záštitou proti hlomozícím cizákům, Hospodina, který obrátil město nepřátel i s jejich palácem v sutiny. V této kapitole Izajáš líčí jakousi starozákonní apokalypsu, při níž se zachrání jen nemnoho spravedlivých. Je zde i zmínka o pokoření Moábu, království ležícího na v...