Když samota mě tíží...

Když samota mě tíží Uprostřed shluku lidí A stáří když se blíží Co nazpátek jen vidí Když bolest přepadne mě A klidný spánek zruší Když temné hadí plémě Chce proniknout mou duší Když obchází mé lože Spoléhám na anděly Vím že jsi se mnou Bože A nic nás nerozdělí

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Fantasy jako náhražka historie i víry

Mám za sebou více než třicet let služby v archivní badatelně. Za ta léta jsem se setkala s mnoha studenty, kteří přicházeli studovat archivní materiál jako podklad pro své diplomové či jiné práce z oboru historie a příbuzných nauk. Nemohu se zbavit dojmu, že u studentů historie, zvlášť těch začínajících, došlo během těch let k jakémusi poklesu úrovně vědomostí. Přitom množství literatury a pramenů, které ti mladí lidé musí během svého pobytu na univerzitě nastudovat, je možná rozsáhlejší než dřív. Na studentech je však patrná i jakási nezralost, například v komunikaci. Nedávno mě zaujal článek, v němž se píše, že jeden z historiků, který přijímá nové studenty na obor historie na Cambridgeské univerzitě, tvrdí, že zkoušení často nerozeznávají fikci od faktografických knih. (www.lidovky.cz/kultura/britsti-studenti-se-historii-uci-z-fiktivnich-romanu-u-zkousek-pohori.A170602_124551_ln_kultura_jto ) Přemýšlela jsem, nakolik tento jev může souviset se vzrůstající oblibou žánru fantasy. Fant...
Další informace

PODZIMNÍ A ZIMNÍ BÁSNĚ

  ŘÍJNOVÉ RÁNO Podzim ulehl do kraje s přikrývkou plnou deště. Jak je teď slunce vzácné! Teprve dnes po několika dnech zazářilo v plné kráse. Vyjdu si po ránu do polí. Vlevo se zelená ozim. Napravo žloutne a vadne lán kukuřice. Tráva u cesty od léta neposečená ohýbá se až k zemi pod tíhou ranní rosy. Všude je svěže a mokro a v sluneční záři třpytí se krůpěje křišťálového jasu až oči přecházejí. V dálce se nad lesy vznášejí vodní páry. S toupají k nebi v podobě mraků. Jeden z nich právě rozepjal svá orlí křídla nad vlhkou zemí až na chvíli zastínil slunce. Mokrá p ole hned pohasla a zešedla. Ale p otom se znovu rozzářila tisíci křišťály. Nebe nad mraky je jasně modré s bleďoučkým srpkem měsíce. Je tak nenápadn ý a jemný že ho uvidí jen ten kdo se nebojí zvednout hlavu vzhůru. Třešňové listí bezmocně visí ze stromu ač ještě není žluté. Pár vrabců vzlétlo na osluněnou střechu a kdesi v opuštěném sadu se chechtá straka. ADVE...
Další informace

PETROVA ZRADA (Kázání na 4. neděli postní – 10. března)

/Lk 22, 54-62 / „Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.“ Milí bratři, milé sestry! Tento příběh je téměř shodně popsán ve všech čtyřech evangeliích, což jistě svědčí o jeho mimořádném významu. Předchází mu vyprávění o tom, co se stalo při poslední večeři, kdy Ježíš spolu s učedn...
Další informace