Zima 2023/24 - básně

 KDYŽ SE MÚZA VZDALUJE...


Kdepak je poezie

když nad sporákem

nebo nad dřezem

unáší mě proud všedních dnů

do stojatých vod nežití?

Tu náhle duše zaklepe

a dá o sobě vědět

jemně a naléhavě

Myšlenky leťte vzhůru

a vyproste tam pro duši

kousek čerstvého nebe

pro inspiraci 

A pošlete ho dolů po větru

svěžím a chladivém


VIDĚLA JSEM MOTÝLY

Viděla jsem motýly

poletovat nad polem

ještě nedávno přikrytým

bílými závějemi

Viděla jsem motýly

poletovat nad polem

na jehož odhalené temné zeleni

ležely dlouhé stíny

blízkého lesa

Viděla jsem motýly

Třepetali se nízko

nad zemí

a slunce stálo nejvýš

jak jenom mohlo

v tomto zimním čase

Sýkorka na holé větvi stromu

nastavovala jeho záři

svou černou hlavičku

s lícemi jako sníh

Viděla jsem motýly

protože jsou krásní

a v posledních letech

trochu vzácní

Viděla jsem motýly

na konci ledna -

- A ony to byly jen

suché dubové listy

poletující ve větru



U RYBNÍKA


Zamračená obloha

nad předjarní krajinou

zastiňuje slunce

jak stanová plachta

napjatá větrem

Šedé stříbro rybníka

leskne se a zmítá

na udici stavidla

jako tělo velké ryby

s ploutvemi rákosí

Po hladině rychle plují

drobné mihotavé vlnky

jak měňavé řetízky

rybích šupin

V křivolakých řadách

běží s větrem sem a tam

až přechází zrak

A člověk je tou vodní krásou

závratně vtahován

do jiného světa -

- světa za hmotou

až raději

rychle zavře oči

aby jím nebyl pohlcen


CO PÍŠÍ PTÁCI?


Co asi chtějí sdělit ptáci

letící šedivou oblohou?

Co asi píší na nebe

když mluvit nemohou?

Chvílemi vidíš písmeno C

po něm dvojité W

a hned zas jiné tvary

neznámé abecedy

Smysl mi uniká

Písmena plynou

jak tahy perem

v sešitu básníka

Co to jen píší

na papír oblohy?

Neptej se augurů

ptej se své duše

Nebo se zeptej ptáků!

Co bychom měli psát?

Píšeme sami sebe

jak káže odvěký řád

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

POMÍJIVOST

  Častou metaforou pomíjivosti je v Bibli „polní tráva“, či pouze „tráva“. Trávou jsou patrně myšleny různé byliny rostoucí nejen na polích či pastvinách. Někdy je k trávě přirovnáván nepřítel či mocný člověk. Ten, kdo je slabší, se totiž rád utěšuje tím, že i ten mocnější je pouhý člověk a není zde navěky. Sám Bůh ústy Izajáše připomíná: „Já, já jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá, lidského syna, který je jak tráva? (Iz 51, 12) Podobná myšlenka se objevuje také v Jakubově listu: „Bohatý ať myslí na své ponížení – vždyť pomine jako květ trávy: vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své“ (Jk 1, 11). Přirovnání slavných k polní trávě dokonce vešlo jakožto přísloví do obecného povědomí: „Všechna sláva polní tráva.“ Proroci a žalmy připomínají, že kterýkoliv člověk, stejně jako tráva, časem zanikne. Je dobré si uvědomit, že jsme jako tráva. Pokorní si jsou vědomi, že jsou součástí stvoř...
Další informace

Bůh je láska (kázání)

  13 Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. 14 A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. 15 Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. 16 Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. 17 V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. 18 Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. 19 My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. 20 Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. 21 A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. 1 Jan 4, 13-21 Milí bratři, milé sestry, Dnešní perikopa pochází...
Další informace

JEŽÍŠ A RODINA

  Křesťanům obhajujícím rodinu se často vytýká, že Ježíš měl na rodinu úplně jiný názor. Že ji neobhajoval, nepřikládal jí důležitost, nýbrž naopak – radil ji opustit pro Boží království. Svou matku oslovoval „ženo“, jako by pro něj byla cizí (J 2: 4, J 19: 26). Když za ním přišla spolu s jeho bratry, neznal se k nim a vyjádřil se: „Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“ (Mt 12; 50) Jak to tedy vlastně je? Je podpora rodiny v souladu s křesťanstvím a s Ježíšovým učením nebo ne? V období Staré smlouvy byla rodina, která byla ovšem pojímána poněkud šířeji než dnes, základem společenství a středobodem lidského života. Tehdejší rodina stála na patriarchátu. Komenský v knížce Unum necessarium (Jedno nezbytné) poznamenal, že otcové rodin v době před potopou „řídili lidstvo“. Ale patriarchální rodina (dokonce s více manželkami) trvala i u Židů mnohem déle. Trvala v době soudců i v době králů. Ve starých dobách se lidé velmi obávali neplodnos...
Další informace