PŘEDJARNÍ STESK
Po celou zimu mě hřála kamna. Kuchyňská kachlová nebo krbová, s prosklenými dvířky, za nimiž v přítmí obývacího pokoje rudě plápolal oheň. Po celou zimu bylo dobré vyhřívat se v teple a snít o Vánocích, o slunovratu, o t ichu , o hvězdách a o měsíci zahaleném v průsvitných mlhách. Pak minul leden a po několikeré sněhové nadílce přišlo oteplení. Zářící s lunce se opřelo do rozmoklých cest a všude rozložilo své dlouhé studené stíny. Jasné dopoledne mě vylákalo do blízké krajiny za vesnicí. Malá procházka snad stojí za mírně zablácenou obuv. Zářící obloha trochu předčasně připomínala jaro. Odkrytá příroda ukázala svou od podzimu poněkud po vadlou krásu. Nestydí se za ni, protože ví, že brzy bude zase v plnosti obnovena. Stejně je stále nepřekonatelná a nenapodobitelná. A to takovým způsobem, až se člověka zmocní okouzlení a on se zdrží v prosluněné krajině déle, než měl v úmysl u. „ Co tam proboha chodíš fotit?“, zeptali by se mí blízcí. „Vždyť tam přece vůbec nic není. J...