PŘEDJARNÍ STESK

 

Po celou zimu mě hřála kamna. Kuchyňská kachlová nebo krbová, s prosklenými dvířky, za nimiž v přítmí obývacího pokoje rudě plápolal oheň. Po celou zimu bylo dobré vyhřívat se v teple a snít o Vánocích, o slunovratu, o tichu, o hvězdách a o měsíci zahaleném v průsvitných mlhách.

Pak minul leden a po několikeré sněhové nadílce přišlo oteplení. Zářící slunce se opřelo do rozmoklých cest a všude rozložilo své dlouhé studené stíny. Jasné dopoledne mě vylákalo do blízké krajiny za vesnicí. Malá procházka snad stojí za mírně zablácenou obuv.

Zářící obloha trochu předčasně připomínala jaro. Odkrytá příroda ukázala svou od podzimu poněkud povadlou krásu. Nestydí se za ni, protože ví, že brzy bude zase v plnosti obnovena. Stejně je stále nepřekonatelná a nenapodobitelná. A to takovým způsobem, až se člověka zmocní okouzlení a on se zdrží v prosluněné krajině déle, než měl v úmyslu.

„Co tam proboha chodíš fotit?“, zeptali by se mí blízcí. „Vždyť tam přece vůbec nic není. Jen rozorané pole, blátivá cesta a pár stromů.“ Neumím to vysvětlit, ale já tam vždycky něco zajímavého vidím. Třeba to, jak mezi holými větvemi stromů probleskuje slunce, jak se silueta stromu tyčí proti modré obloze, jak po nebi plují bílá oblaka…

Měla bych se ze vší té krásy i z předjarního sluníčka radovat, ale místo toho se do srdce vloudí něco jako stesk. Stesk po něčem, co nelze pojmenovat. Stesk, který tu v zimě kupodivu nebyl, ale přichází vždycky s blížícím se jarem.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

POMÍJIVOST

  Častou metaforou pomíjivosti je v Bibli „polní tráva“, či pouze „tráva“. Trávou jsou patrně myšleny různé byliny rostoucí nejen na polích či pastvinách. Někdy je k trávě přirovnáván nepřítel či mocný člověk. Ten, kdo je slabší, se totiž rád utěšuje tím, že i ten mocnější je pouhý člověk a není zde navěky. Sám Bůh ústy Izajáše připomíná: „Já, já jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá, lidského syna, který je jak tráva? (Iz 51, 12) Podobná myšlenka se objevuje také v Jakubově listu: „Bohatý ať myslí na své ponížení – vždyť pomine jako květ trávy: vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své“ (Jk 1, 11). Přirovnání slavných k polní trávě dokonce vešlo jakožto přísloví do obecného povědomí: „Všechna sláva polní tráva.“ Proroci a žalmy připomínají, že kterýkoliv člověk, stejně jako tráva, časem zanikne. Je dobré si uvědomit, že jsme jako tráva. Pokorní si jsou vědomi, že jsou součástí stvoř...
Další informace

Zima 2023/24 - básně

  KDYŽ SE MÚZA VZDALUJE... Kdepak je poezie když nad sporákem nebo nad dřezem unáší mě proud všedních dnů do stojatých vod nežití? Tu náhle duše zaklepe a dá o sobě vědět jemně a naléhavě Myšlenky leťte vzhůru a vyproste tam pro duši kousek čerstvého nebe pro inspiraci  A pošlete ho dolů po větru svěžím a chladivém VIDĚLA JSEM MOTÝLY Viděla jsem motýly poletovat nad polem j eště nedávno přikrytým bílými závějemi Viděla jsem motýly poletovat nad polem na jehož odhalené temné zeleni ležely dlouhé stíny blízkého lesa Viděla jsem motýly Třepetali se nízko nad zemí a slunce stálo nejvýš jak jenom mohlo v tom to zimním čase Sýkorka na holé větvi stromu n a stavovala jeho záři sv ou černou hlavičku s líce mi jako sníh Viděla jsem motýly protože jsou krásní a v posledních letech trochu vzácní Viděla jsem motýly na konci ledna - - A ony to byly jen suché dubové listy poletující ve větru U RYBNÍKA Zamračen á obloha n ad předjar...
Další informace

Bůh je láska (kázání)

  13 Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. 14 A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. 15 Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. 16 Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. 17 V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. 18 Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. 19 My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. 20 Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. 21 A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. 1 Jan 4, 13-21 Milí bratři, milé sestry, Dnešní perikopa pochází...
Další informace