LETNÍ BÁSNĚ

 

PASTEVCI HVĚZD A MRAKŮ

Jsme pastevci hvězd 

Noc co noc

nemůžeme se dopočítat 

svých oveček

Beran i Býk putují po obloze

koupou se v nebeské rose

zlatými kopýtky zvoní

o Mléčnou dráhu 

a dávají si pozor na Lva

Jsme pastevci mraků

Den co den

bílí beránci plují po nebi 

Vítr jim čechrá bílou vlnu

a slunce jim ji protkává

zlatavou nití 

A my tu dole

s očima upřenýma vzhůru 

putujeme cestou necestou 

prachem a kamením 

blátem i suchem

Jak nomádi života 

hledáme travnaté pastviny 

u tichých vod

kde lze alespoň nakrátko 

rozbít svůj stan 

než bude zase stržen 

Hledáme zelené pláně 

s nevšedními západy slunce 

Ne pro nebeská stáda 

ale pro sebe

Sami jsme totiž ovce

nebeského Pastýře 

ztracené 

a nalézané 

STRES 

Kde se vzal tu se vzal 

Vynořil se odněkud s úšklebkem 

Chce k prasknutí nafukovat problémy 

Chce spustit závory světa 

a zavřít dveře radosti 

aby byl se mnou sám a sám 

Chce celé mé srdce

Chce do něj bušit kladivem 

Chce stáhnout černou roletu 

před sluncem Skutečnosti 

Ale já naštěstí slyším 

zpívat v poli ptáky

Zřetelně vidím vlnit se

světle zelené mladé obilí 

s jasně modrými chrpami 

a bílé mraky na letním nebi

Na jejich pozadí se rýsuje 

prostý tmavý kříž 

vztyčený na věži blízké kaple

Vidím svou dceru 

vracet se z dálky domů

Bude mít jistě hlad

Vidím sousedy na zahrádkách 

pod košatými stromy

a kočku na plotě

Vidím svůj sešit s básněmi 

zasutý v zásuvce 

Vytáhnu stresu roletu 

a zvednu závory světa 

Otevřu Skutečnosti 

dveře dokořán