PODZIMNÍ BÁSNĚ
V LAŠTOVČÍ PODZIM Vlaštovky, už končí vaše léto. Chladnoucí noci roztahují nad krajinou svůj plášť. Slunce se rozpouští ve sladkou zralost sadů. A jeho záře čím dál později vyplouvá ráno nad obzor. Třpytivá hladina rybníka už brzy osiří. Už neuvidí vaše rychlá křídla. Jen vítr na ní bude čeřit drobné vlnky. A po ránu se tu a tam objeví chladné bílé mlhy. Už sečítáte poslední dny - po vzoru školních učebnic - na počítadlech elektrických drátů, jak velí moderní doba. (Na čem jste vlastně sedávaly kdysi?) Tak šťastně doleťte a po zimě se vraťte domů - k rybníku, k zahradám, ke známým střechám. Ať může začít nové léto. JEŽEK Potkáš ho v zahradě anebo v lese. Pichlavý kožíšek na zádech nese. Když blízko zahlédne slídivé oči, rychle se v kožíšku do klubka stočí. VRSTVENÍ Zas jedno léto pomíjí a ukládá se do duše jako med do včelí plástve. Zážitky ...