Blog Evy Hájkové

  Za mého dětství žil ještě starý svět. Byl totiž součástí tehdejšího nového světa, který je vlastně dnes už taky starý. Ale tenkrát byl nový a moderní. Starý svět však v něm byl stále přítomen – žil ve starých lidech, kteří pamatovali nějakých padesát, šedesát, sedmdesát let nazpátek, žil ve starých knihách, ve starých filmech, ve starých domech a v různých starých věcech. Starý svět je svět, který minul a zároveň neminul úplně. Myslela jsem si, že dobře vím, jaké to bylo v tom starém světě; že si nejenom dovedu představit, jak to v něm vypadalo a co se tam dělo, ale umím si vybavit i jeho atmosféru. Prostě jsem se do starého světa uměla vcítit nebo jsem si to aspoň myslela. A byla jsem vždy ráda, že to umím. Zdá se mi, že dnešní mladí mají o minulosti jen mlhavé představy nebo se jí vůbec nezabývají, čímž jsou o něco ochuzeni. Narodila jsem se starším rodičům. Byli pamětníky ještě starších časů než rodiče mých vrstevníků a často vzpomínali na mládí. Já jsem jejich vzpomínkám r...

                AUTOBUS Oranžový sluneční kotouč visí nad hnědou zemí. Je polovina března, blíží se šestá večerní. Autobus jede po silnici mezi holými poli. Okénkem vozu vidím známou krajinu. Po rušném odpoledni ve městě se vracím domů - tam, kde mě čekají. Večer si lehnu do měkkého lůžka. Svět bude najednou daleko i blízko. Než usnu, oknem zahlédnu kousek nočního nebe a na něm známou hvězdu. A rozlije se ve mně tichý pokoj. Díky za tento den! STEHLÍCI Celou zimu létali k nám na okno. Stála tam miska s krmením. Ačkoliv mrzlo, málokdy ji přikryl sníh. Malincí tvorečci, ale houževnatí. Jejich barvy jsou červená, černá, žlutá bílá a hnědá. Jejich domovem jsou zahrady, sady, aleje, stromy a keře na okraji lesa. Nevědí nic o válce v Íránu, o hrůzách, které se dějí v různých částech lidského světa. Nemají konto v bance. Neznají chrámy konzumu. Nezamykají svůj dům na klíč. Celým jejich majetkem je úhledné hnízdo z trávy a větviček. A ani na tom nelpí. Dv...