Blog Evy Hájkové

V sedmnáctém století se setkáváme s něčím, co by se dalo nazvat rozhraním dvou epoch. S paradigmatickým zlomem, jenž měl za následek vznik moderní doby, moderního myšlení, moderní vědy a klasické evropské kultury. V Evropě tehdy vedle sebe koexistovaly a fungovaly různé myšlenkové systémy, různé formy religiozity, ba i různé mentality. Křesťanství, ač zde bylo už tisíc let pevně zakotveno jakožto vítězná ideologie, bylo znovu konfrontováno s návratem pohanského myšlení. Nejednalo se jen o umění a filosofii. Vedle křesťanské etiky se objevuje například novostoická etika. Uprostřed toho myšlenkového kvasu se v roce 1642 setkaly dvě významné osobnosti své doby – filosof a teolog Jan Amos Komenský a René Descartes, zakladatel moderního myšlení, moderního racionalismu a moderního subjektivismu. Vedli spolu několikahodinový rozhovor, aniž se navzájem pochopili. Oba byli kritiky dosavadního myšlení, ale zatímco Komenský chtěl přezkoumávat, co bylo špatné a co bylo dobré, Descartes šel mnohem

Občas se setkávám s tím, že někteří křesťané úplně odmítají evoluci, včetně poznatků moderní vědy, protože v Bibli přece stojí psáno něco jiného. O evoluci v ní nic není. Písma vznikala v době, kdy člověk neměl o materiálním světě žádné vědecké poznatky. Poznával jej empirickým a praktickým způsobem. A pochopitelně, byl také schopen vnímat jeho krásu, což se v biblických knihách nádherným způsobem odráží. Současný svět je někdy pokládán za „odkouzlený“. Jako první prý s tím pojmem odkouzlení přišel v 18. století Friedrich Schiller. Další autoři to pak převzali. S rozvojem vědy získával člověk moderní doby víc a víc vědomostí o hmotném světě – jak, co se týká jeho šíře (vesmír), tak směrem do hloubky (atomové jádro). Moderní věda zkoumá od 19. století také psychiku člověka, stav jeho duše. Opět to není nic proti Bohu. Nejde o pokus Boha obejít. Je dobré o psychologii něco vědět, je dobré navštívit v případě potřeby i psychologa nebo psychiatra, ačkoliv nemůžeme stoprocentně spoléhat na