Blog Evy Hájkové

  BÁSEŇ O DUŠI Ptám se zda může v duši napadat bílý sníh Sníh jaký pokryl dnes krajinu v třpytivých závějích Ptám se zda může v duši rozkvétat zahrada Když je v ní jen křehká květina a ještě uvadá ZIMNÍ POLEDNE V noci se snesl sníh Zasypal krajinu Pole si natáhlo sněhovou peřinu Ráno už bílý sníh přikrýval zahradu Stromy si oblékly třpytivou parádu Když slunné poledne vyzvání na zvony Stíny jim u nohou skládají poklony Sýkorky v korunách střásají bílý prach V slunečních paprscích už tuší teplý jih Hřejivou nadějí na chvíli okřejí než přijde zase noc a vrátí mrazu moc VČERA JSEM ZEMŘELA Včera jsem zemřela a se mnou i můj sen že jednou po noci přijde zas bílý den Že slunce zazáří v blátivých kalužích že zase uvidím motýly na růžích Jenom si nemysli že jsme tu navěky Čeká nás dlouhá pouť za obzor daleký Jednou to postihne skutečně každého Nic s sebou do hrobu nevezme cenného Tak tedy odcházím Kniha se zavřela Už na mě nečekej Včera jsem zemřela Zimní procházka mraz

  Přelom srpna a září b ýva l v mém dětství neodmyslitelně spojen se začátkem nového školního roku . Patř ilo k němu pár krásných dnů pro tepl ených slunečními paprsky zralého léta . K oncem srpna poletovaly vlaštovky neklidně sem tam a posedávaly na drátech elektrického vedení. C hystaly se k odletu . Ze školní brašny, které jsme u nás říkal i aktovka, se otřel prázdninový prach, aby ji bylo možn o začít plnit novými školními potřebami. Byly to nové učebnice, j eště nepopsan é sešity s čis ťoučk ým savým papírem , nové tužky a pastelky, pera, štětce a vodové barvy, gumy svítící čistotou, ořezávátka různých tvarů a barev… . Část těch věcí dávala škola zdarma, zejména na prvním stupni. U čebnice se obvykle zapůjčovaly. N ebývaly vždy nové, protože je museli předáva t starší žáci mladším. Balili jsme je do fialo vě modrého papíru nebo do obalů z PVC. Něco se muselo koupit, a tak se v prvních zářijových dnech občas tvořily v papírnictví fronty. N a začátek školního roku