JARO 24 - básně
OBLAKA Oblaka nikdy nebývala tak krásná, jako teď, když je mi už hodně přes šedesát. Pozorovala bych je celé hodiny. Jsem jako veliký zvon obrácený srdcem k nebi naplněný vzpomínkami na minulost, která ve mně žije. Radost i žal se spolu bez nepřátelství mísí. Dětství i mládí se stýkají s dospělým věkem. Jako by celý život trval jen jediný den, který začíná rozbřeskem a končí soumrakem. A zvonivý pohár srdce se plní slzami, co přetékají přes okraj a zavlažují zemi. Díky, díky, díky za život! Za život obyčejný, neo byčej ně krásný. Nikdy jsem neviděla tak nádherná oblaka, jako teď, když je za dveřmi stáří. PŘED JARNÍM DEŠTĚM Na kopci kvetou šeříky - bílé a fialové. Sní tam svůj sen o včerejším slunci. A dole ve vsi stará Boží muka - šedivý zděný kříž s ukřižovaným Ježíšovým tělem. Vysoko nad ním letí po nebi ptáci. N a podezdívce kříže slova: „ Já jsem vzkříšení a život“. Kdo touží, porozumí. Potemnělé nebe se níží. Schyluje se k dešti. Už vi