Blog Evy Hájkové

  Kdo měl v dětství rád pohádky, jistě ví, že některé z nich vyprávějí o živé vodě. Vzpomínám si namátkou, že se o takové zázračné vodě můžeme dočíst ve Zlatovlásce , v pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška a také v pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda . Tam na prameni živé vody seděla veliká žába, kvůli níž voda nemohla prýštit. Ale i zcela obyčejná voda je k životu nezbytná. Lidé si jí někdy začínají vážit teprve tehdy, až se jim jí nedostává. V tomto smyslu může být i obyčejná voda živou vodou. Voda má své nezastupitelné místo také v Bibli, která nám vypráví úžasný příběh o vztahu Stvořitele a stvoření. Hned od samého počátku, když byla země ještě pustá a prázdná se vznášel Boží Duch nad vodami. Bez vody by to nešlo. Voda napájí vše živé. Zahradu Eden zavlažoval pramen, jenž se větvil ve čtyři mohutné řeky. Voda ale také přinášela zkázu a smrt, když jí bylo příliš, jak názorně ukazuje příběh o potopě světa. I hučící a hlučící moře, k němuž jsou často přirovnávány národy, bylo kr

ŽLUTÁ CHRYZANTÉMA Padá listí do zahrádky Rozkvétají listopadky Pomalu a váhavě rozsvěcují svatozář v celé pozdn í kráse Slunce začíná svou tvář s krývat před chladnoucí zemí Místo rosy na trávě jiskřivě či mlhavě jinovatka zamrazí Utrhnu si do vázy kvítek žluté chryzantémy Kousek slunce dopřeje mi v dušičkovém čase HLUBINY Každý člověk je zrníčkem vesmírného prachu Každý člověk je středem vesmíru Každý člověk nese v sobě celý vesmír Kdo prozkoumá hlubiny vesmíru kdo prozkoumá hlubiny člověka rozprostřené či schoulené mezi počátkem a koncem? ŽIVOT NA PODZIM Podzim už rozpouští slunce v mlze Mrazivý vítr zavane z pol í T ma se prohlubuje a rozpíná v čase Život se stává křehčím a stahuje se zv nějšku do nitra j ak míza do kořenů Z a dveřmi na závoru poti chu s komírá Možná se mu zdá sen o košatější budoucnosti P TÁCI U AUTOBUSOVÉ ZASTÁVKY Po návštěvě pošty čekám na autobus pod žlutým listím pod