Báseň napsaná na Květnou neděli
KVĚTNÁ NEDĚLE Ráno na květnou neděli přehouplo se slunce přes okraj země a zamířilo šikmo vzhůru, jak je jeho zvykem, po vzoru latinské abecedy zleva doprava. Za málo hodin už roste jeho zář i jeho žár. Je dnešní neděle jiná než ty ostatní? Každá je přece jiná! Každá je neopakovatelná, umíš-li se dívat křišťálem srdce. Na chvíli vyběhnu do zahrady prozářené sluncem, utrhnu pažitku nebo petrželku a vrátím se do kuchyně. Je totiž třeba chystat nedělní oběd. Odpoledne bude jistě procházka do přírody. Nic neobvyklého, ale vždycky přinese kousek krásy do duše. A jestli je na dnešním dni něco zvláštního, pak je to očekávání. Očekávání čeho? Snad že se někde mihne stín postavy na oslátku, stín spravedlivého a zachráněného. Kde je kamení, aby křičelo? ROZBITÝ DŽBÁN Hledám džbán. Prohrávám. Co mohu dělat? S čím mohu pro vodu jít? Na kusy už je džbán. A každý střep samotný bude teď žít. To, co je na střepy, to už se neslepí. Voda se ztratila. Země