Léto 2023 - básně
KONVALINKA Rolničky jak z porcelánu obléká si konvalinka Ani večer ani k ránu nezazvoní nezacinká Ukrývá se v stinném koutu zavinutá do kornoutu Nezacinká nezazvoní ale zato krásně voní CHVÁLA VĚTRU Můj větře který vaneš kudy chceš Chladivý větře jsi mírný i prudký jak lidské srdce Jsi bez tvarů a bez barev A přece je tě vidět když pohupuješ větvemi stromů a stébly trávy Umíš pohladit tvář Jemně nadnášíš motýly a čechráš ptákům peří Zvedáš ze země prach Prudce se opíráš do plachet i do praporů Lomcuješ křídly oken A převracíš prázdné popelnice Můj živý větře odnes na svých perutích všechno zkažené a zatuchlé A provoň zemi svěžím vzduchem LIDÉ DNEŠKA Chceme žít své malé životy Velký svět nám je drtí Sázíme růže za ploty a bojíme se smrti Že nepustí nás přes čáru co černou rukou vyměří až ve svém černém taláru neslyšně stane u dveří Až přijde konec poznáme jak krátký čas jsme žili Ko