Báseň napsaná na Květnou neděli
KVĚTNÁ NEDĚLE
Ráno na květnou neděli
přehouplo se slunce přes okraj země
a zamířilo šikmo vzhůru, jak je jeho zvykem,
po vzoru latinské abecedy zleva doprava.
Za málo hodin
už roste jeho zář
i jeho žár.
Je dnešní neděle jiná než ty ostatní?
Každá je přece jiná!
Každá je neopakovatelná,
umíš-li se dívat
křišťálem srdce.
Na chvíli vyběhnu do zahrady
prozářené sluncem,
utrhnu pažitku nebo petrželku
a vrátím se do kuchyně.
Je totiž třeba chystat nedělní oběd.
Odpoledne bude jistě procházka do přírody.
Nic neobvyklého,
ale vždycky přinese kousek krásy do duše.
A jestli je na dnešním dni něco zvláštního,
pak je to očekávání.
Očekávání čeho?
Snad že se někde mihne stín
postavy na oslátku,
stín spravedlivého a zachráněného.
Kde je kamení,
aby křičelo?
ROZBITÝ DŽBÁN
Hledám džbán.
Prohrávám.
Co mohu dělat?
S čím mohu pro vodu jít?
Na kusy už je džbán.
A každý střep
samotný bude teď žít.
To, co je na střepy,
to už se neslepí.
Voda se ztratila.
Země ji vypila.
Škoda je nádoby hliněné.
Jinou už nebudu mít.
Nezbývá, než vodu z pramene
nabírat dlaní a pít.
ÚTERNÍ ODPOLEDNE
Nádherný teplý den
na konci března
Slunečné odpoledne
plné jasu a ptačího zpěvu
Jak pokojně jsem se cítila
při stříhání živého plotu
Jedna větvička za druhou
poškozené rzí
odpadávaly na zem
Sbírala jsem je do koše
Jen tak nalehko v tričku
jsem přešla silnici
abych vyhodila dvě sklenice
do kontejnéru na sklo
Pár lidí šlo kolem
a bavili se docela vesele
Díky Bohu
Slunce se pomalu
sklánělo k obzoru
až zapadlo
SOBOTNÍ ODPOLEDNE
Husté černé mraky
visí nad zemí
Nebe za oponou
smutné zdá se mi
Chvílemi ji vítr
trhá na cáry
Duben ukazuje
svoje rozmary
Do duše teď vchází
Bílá sobota
na křídlech ji nese
k bráně života
Vzkříšení se blíží
Tajemnou má moc
Mrtvým život dává
na Velikou noc
STUDNA V POUŠTI
V hluboké studnici,
tam v studni hluboké
je voda čistá jako křišťál
a chladná jako led.
Osvěží tělo i mysl
i duši žíznivou -
- vyprahlý písek pouště,
který se chaoticky přesýpá
sem tam.
Vyvěrá zřídlo z prahlubin země.
Duch vane nad dunami.
A duše pláče, že se rozpadá.
Neboj se sama v této pustině
Někdy je lepší otevřená poušť
než uzavřené město.
Nenech se klamat fatou morgánou.
Vyhni se vírům písků tekutých.
do útrob země nenechej se vtáhnout.
Bůh daruje ti život,
tvé rozmetané kosti shromáždí.
Buď jak ta studnice.
On bude voda živá,
písčitou půdu svlažující.
Když budeš věřit,
a silně věřit,
vyroste před tebou košatý strom.
V zeleni větví
budou hnízdit ptáci.
A svými hlasy přivolají déšť
ze zbloudilého mraku.
Život se rozvine
jak pouštní růže.
Uprostřed pustiny vyraší zeleň.
Povstane oáza
okolo stromu života,
nad studnou bezednou
zazáří hvězdy.
ROZPLYNUTÍ
Dívka v barvě moře
S rybím ocasem
Tančila na vlnách
Tanec mořských víl
Spatřila prince
Krásného jak sen
Přinesl jí hoře
Když se objevil
Nemiloval ji tak
Jako ona jeho
Nezachoval věrnost
Která kletbu ruší
Proto nezískala
Nesmrtelnou duši
Nechtěla ho zabít
Tím se zachránit
Nesměla se vrátit
K své vodní rodině
Musela se ztratit
Rozplynout se v pěnu
na mořské hladině
VZPOMÍNKA NA JEDEN DEN PRACUJÍCÍ MATKY
Vstávám
Slyším padat kapky na parapet
Modrý plamínek svítí
do ranního šera
Voda už vaří v kovové konvici
Rozespalé děti nechtějí snídat
Aspoň půl rohlíku
kdyby snědly
Konečně v pláštěnkách s kapucí
vyběhnou před dům
jak barevní skřítci
Žlutá a oranžová zazáří
do kalného rána
Cestou mezi paneláky
potkáváme kaluže
Je těžké se jim vyhnout
Jen aby děti nezačaly kašlat
Ve školce by měli řeči
A co teprve v práci
kdybych musela nedejbože
zůstat doma
Po práci spěchám
ať nepřijdu do školky poslední
Cestou domů koupíme v samoobsluze
neprodaný zbytek chleba
a něco k večeři
Možná něco i uvařím
Vykoupat děti
Umýt zablácené boty
Přečíst pohádku
Připravit věci na další den
který bude stejný jako ten dnešní
Snad aspoň vysvitne slunce
Ale dovolená je zatím daleko
Ještě zapnout televizi
než půjdeme spát
Jednou to všechno bude
dávná minulost
Staré zašlé časy
co už se nevrátí
Jednou...
Jenže toho si v té chvíli
člověk není vědom
TRAMVAJ VZPOMÍNEK
Jede tramvaj vzpomínek
daleko za město
Po starých kolejích zarostlých travou
heřmánkem
pelyňkem
i bodláčím
Vždyť už tak dávno
tudy neprojel vůz
Stará tramvaj
dřevěně rozvrzaná
kovově cinkající
zastaví se skřípěním brzd
Nastoupím na plošinu
Vyhlížím okny
okolní krajinu zalitou sluncem
Ulice, sloupy, domy i stromy
napravo nalevo
všechno to závratně rychle
ubíhá dozadu
Občas se mihne park nebo hřiště
Zahlédnu školu se zahradou
maminky s kočárky
a taky hřbitov
Lidé stojící na zastávkách
mi mávají na pozdrav
a rychle mizí v protisměru
Blíží se točna
Vystoupím
Zpátky
už mi nic nejede
Půjdu pomalu
zarostlým kolejištěm
přes heřmánek
pelyněk
a bodláčí
Možná se stanu
dávnou vzpomínkou
Budu pak stát na zastávce
a mávat
projíždějícím pasažérům
příštích tramvají
KVĚTY NA OBLOZE
VOLNOST
PLACHTIT
na vlnách času
Nechat se unášet
tam, kam míří proud
VNÍMAT
okolní krásu
Nastavit slunci záda,
sandály si zout
CÍTIT
omamnou vůni
a vidět šeříky fialově kvést
KOUPAT
se v lesní tůni
Čelenku z pampelišek
na hlavu si plést
HRÁT SI
s večerním vánkem
Bavit se s měsícem
Hvězdy povzbudit
USNOUT
hlubokým spánkem
Kohoutím kokrháním
dát se probudit
Komentáře
Okomentovat