ŽLUTÁ CHRYZANTÉMA
ŽLUTÁ CHRYZANTÉMA
Padá listí do zahrádky
Rozkvétají listopadky
Pomalu a váhavě
rozsvěcují svatozář
v celé pozdní kráse
Slunce začíná svou tvář
skrývat před chladnoucí zemí
Místo rosy na trávě
jiskřivě či mlhavě
jinovatka zamrazí
Utrhnu si do vázy
kvítek žluté chryzantémy
Kousek slunce dopřeje mi
v dušičkovém čase
HLUBINY
Každý člověk
je zrníčkem vesmírného prachu
Každý člověk
je středem vesmíru
Každý člověk
nese v sobě celý vesmír
Kdo prozkoumá hlubiny vesmíru
kdo prozkoumá hlubiny člověka
rozprostřené či schoulené
mezi počátkem a koncem?
ŽIVOT NA PODZIM
Podzim už rozpouští slunce v mlze
Mrazivý vítr zavane z polí
Tma se prohlubuje
a rozpíná v čase
Život se stává křehčím
a stahuje se zvnějšku do nitra
jak míza do kořenů
Za dveřmi na závoru potichu skomírá
Možná se mu zdá sen
o košatější budoucnosti
PTÁCI U AUTOBUSOVÉ ZASTÁVKY
Po návštěvě pošty čekám na autobus
pod žlutým listím podzimu
Je první listopad - zářivě slunečný den
Na modrém nebi
pár bílých obláčků nezastírá nízké odpolední slunce
Jen ho občas lehce přistíní
Z chladu zastřešené zastávky
vyjdu pod širé nebe – blíž ke kostelu
Stojí tu na kopci v sluneční záři
Na věži leskne se kříž
Schody vedou k zamčeným dveřím
Dívám se na nebe
jak hejno ptáků neúnavně krouží nad vesnicí
chvíli výš a chvíli níž
Užívají si bezstarostného odpoledne
Občas prolétnou
mezi sluncem a kostelní věží
a jejich stín se rychle mihne po zdi
Nemůžu od nich odtrhnout svůj pohled
Vtom přijede autobus
a přeruší tu odpolední idylu
Oknem ještě naposledy zahlédnu
kroužící ptáky
TMA
Podzimní večer
Venku je sychravo
Má lampa tiše svítí do tmy
jak v časech pradědů
Navléknu nit a přišívám
utržený knoflík
Ale co dělat se světem
který se otřásá v základech
neviditelným chvěním?
Má utrženou minulost
a tu mu nikdo nepřišije
Budoucnost pohasla
a novou nikdo nerozsvítil
Jen osamělá světla v oknech domů
září do tmy ulice
DUBY
Prosincové odpolední slunce
přívětivě ale chladně září
Jdu úvozem - na svět se dívám zdola
a všechno vidím proti obloze
Žlutošedá kůra dřevin
kontrastuje s její jasnou modří
Ostré větve šípků se drápou
ke korunám stromů
jako by je chtěly korunovat
lesklými rudými plody
Ptáčci odlétli někam do zahrad
za lepším zobáním
Zlatohnědé listí dubů
se zimomřivě chvěje na slunci
a nahlas šustí ve větru
Ještě se nechystá opadat
Do jara je dost času
Duby jsou nerady nahé
Možná je zebe mráz...
Ještě se krajinou prožene
mnoho studených zimních větrů
Ještě ji mnohokrát zasype sníh
nebo ji při oblevě zbičuje liják
než spadne z dubů poslední list
Čeká je nové rašení
Čeká je mnoho nových jar
a mnoho nových zim
Budou tu stát ještě stovky let
ale my nebudeme
MRAZIVÁ BALADA
Slunce je nízko
svátky jsou blízko
V mrazivé chýši
zima mě svírá
až pláče víra
A co Bůh? Slyší?
Zimou se třesu -
já v husí kůži
Zkřehlými prsty
utrhnu růži
co na skle okna
vykvetla z jíní
Na prsty dýchám
V ledové síni
dlouží se stíny
Rampouchy slzí
Brzy už brzy
roztaje pýcha
Půlnoční zvony
do ticha bijí
a moje srdce
bije s nimi
Naděje lichá
po slunci vzdychá
Umlkly zvony
srdce je zticha
ZIMNÍ PŘÁNÍ
Kéž se snáší sníh na krajinu
jemně jak peříčka
Ne jako vánice v horách
Kéž svítí hvězdy
měkce a pokojně
nad ospalou zemí
Poklidně spěte, unavení lidé
Dlouhé a tmavé jsou noci
Chladné a chmurné jsou dny
Navzdory tomu
kéž ve vašich domovech
rozkvete láska
Vždyť slunce se brzy vrátí
Mráz nebude štípat do tváří
Zas pokvetou louky
Zas budou bzučet včely
a zpívat ptáci
Teď zapalte svíčku
za uplynulý rok
A pusťte ho, ať odpluje
po proudu času
S nadějí se zadívejte
do budoucnosti
KRUH ČASU
Vánoce zmizely nenávratně za oponou
tak jako mizí každý rok
Venku se táhne šedivé nebe
nad zasněženým obzorem
V krbových kamnech hoří dřevo
Oheň ho pomalu mění v prach
Kalendář snímám ze zdi
Poslední list už neotočím
Blíží se Nový rok
a bude tu co nevidět
Ručičky hodin jenom na okamžik
spočinou na dvanácté
Dál budou sledovat svou dráhu -
opisovat kruh
Šampaňské ťukne sklem o sklo
Hymna odezní a slza neukápne
Znovu se roztočí
všední dny
VRBA
Za vesnicí u potoka
co se k lesu stáčí
stojí vrba křivoboká
ve vodě se smáčí
Hrbí se jak stařenka
co zná staré časy
Pohazuje ve větru
zelenými vlasy
Za měsíčných nocí
vábí nás svou mocí
Když někoho tajemství
na jazyku svrbí
pošeptá ho dutině
vykotlané vrby
BOLEST
Už nejsem nejmladší
Bolest mě tu a tam
přibije k lůžku
nebo mě aspoň
připoutá k domovu
Díky že ho mám!
Bolest někdy uzemní tělo
Duše se ale nedá
Zahradu za oknem drtí lednový chlad
Na parapetu kvetou bílé orchideje
Sluneční paprsek je hladí
a prostupuje tichým pokojem
Pod jeho dotekem všechno zjihne
Hodiny tikají
Roky se propadají někam do hloubky
rychlostí lidského času
A když se snese sametová noc
z temnoty zazáří stálice
vzdálené stovky světelných let.
od mé bolesti
Také čas hvězd je odměřen
Paprsky světla k nám mohou doletět
i po jejich zániku
A co my lidé?
ŽIVOT POD LEDNOVÝM SLUNCEM
Beránky bílé
po modrém nebi
studený vítr
pohání k jihu
Zesláblé slunce
na holé stromy
znaveně svítí
z posledních sil
Neptej se ptáků
zda trpí zimou
Do jara schází
šedesát dní
Neptej se ptáků
zda trpí hladem
Krmítko naplň
dobrým zrnem
Zeptej se ptáků
co je to život
Zeptej se ptáků
co je to smrt
Komentáře
Okomentovat