Léto 2023 - básně
KONVALINKA
Rolničky jak z porcelánu
obléká si konvalinka
Ani večer ani k ránu
nezazvoní nezacinká
Ukrývá se v stinném koutu
zavinutá do kornoutu
Nezacinká nezazvoní
ale zato krásně voní
CHVÁLA VĚTRU
Můj větře
který vaneš kudy chceš
Chladivý větře
jsi mírný i prudký
jak lidské srdce
Jsi bez tvarů
a bez barev
A přece je tě vidět
když pohupuješ větvemi stromů
a stébly trávy
Umíš pohladit tvář
Jemně nadnášíš motýly
a čechráš ptákům peří
Zvedáš ze země prach
Prudce se opíráš do plachet
i do praporů
Lomcuješ křídly oken
A převracíš prázdné popelnice
Můj živý větře
odnes na svých perutích
všechno zkažené a zatuchlé
A provoň zemi svěžím vzduchem
LIDÉ DNEŠKA
Chceme žít své malé životy
Velký svět nám je drtí
Sázíme růže za ploty
a bojíme se smrti
Že nepustí nás přes čáru
co černou rukou vyměří
až ve svém černém taláru
neslyšně stane u dveří
Až přijde konec poznáme
jak krátký čas jsme žili
Komu jsme z bídy pomohli?
Koho jsme zachránili?
Chceme žít své malé životy
Velký svět nám je ruší
Růže nám kvetou za ploty
a tíseň roste v duši
ČERVNOVÝ SOUMRAK
PO SLUNOVRATU
Vrcholné léto je tu
Odkrytí až k nahotě
opájíme se jeho žárem
Horké střechy žízní po dešti
Města s rozpálenou dlažbou
pod chodidly
se pomalu vyprazdňují
Je čas odpočívat
Vytratit se někam
do stínu lesa
Přelom slunovratu je tichý
jak otočení listu
v kalendáři
Slunce stoupalo vzhůru
a teď změnilo kurs
Bude nenápadně ztrácet na síle
než léto dohoří
jak suchá tráva
To nač jsme čekali
to už je za zenitem
jak zralý lidský věk
Ještě se budeme těšit
z mnoha plodů léta
ale jahody
to už nebudou
ZMRZLINA
Když horko dýchne do ulic
potkáš ji na chodníku
Nese se v křupavém kornoutu
a studí na jazyku
Na tácku mince zacinknou
Kdo si ji odpustí?
Malá či velká – pospěš si
nežli se rozpustí
VLAŠTOVKY
SOUSEDSKÉ SETKÁNÍ
Má sousedka
je jako já
Taky musí vařit
a proto mi přinesla recept
na okurkové čatní
Má sousedka
je jako já
Taky ji něco bolí
až někdy v noci nemůže spát
a její okno svítí do tmy
jak lampa naděje
Vede k ní cestička
brankou v plotě
kudy nikdo cizí nechodí
Je tak blízko
Jenom pár kroků
přes zahradu
A já jí neumím pomoct
v té její bolesti
Jen občas v zahradě
vyslechnu
její slova
MYŠLENKY
Četly si spolu
o jednom léčiteli
který žil pro druhé
Úžasný člověk -
řekla první
a myslela si v duchu:
Proč tu dnes není
pro mne?
Vždyť já tolik trpím!
Úžasný člověk -
řekla si druhá v duchu
Proč nejsem jako on?
Ale nahlas neřekla nic
Čí myšlenka byla pravdivější
to ví jen Bůh
A jenom On
to může posoudit
PROCHÁZKA PO DEŠTI
Po krátkém dešti
lesknou se mokré chodníky
Slunce už zase oslňuje
K večeru si spolu vyjdeme ven
ty a já
ruku v ruce
V ulici před návsí
potkáme jiřičky
Je jich tu celé hejno
a živě spolu švitoří
O kousek dál
hejno povykujících vrabců
vylétlo k obloze
a zase svorně slétlo na zem
Schovávají se v loubinci
kterým až po střechu obrůstá
západní zeď staré stodoly
zalitá sluncem
Někde vysoko v oblacích
slyšíme hukot letadla
Psi štěkají za ploty
a večerní zvon hlaholí
z kostelní věže
LABYRINT MYŠLENEK
Myšlenky se zbláznily
Zabloudily do lesa
plného jehličnatých výčitek
a strachů
a zapomněly za sebou trousit
oblázky návratu
V temnotě lesa ježibaba
vlezlá jak magnet
už přikládá do ohně
trápení
Až je chytí
budou marně lomcovat
dveřmi chýše
A přece
hořkým perníkem žalu
si prokoušou cestičku
k naději bez břehů
kde uslyší šumět
klidné vlny duše
SRPNOVÉ RÁNO
Obloha se zatáhla
na rozhraní noci a dne
Po úmorném vedru
včerejška
možná přijde déšť
V noci se zablýsklo
a zahřmělo
Vzduch se nehýbe
Vítr ještě spí
Za rozbřesku vylétnou vlaštovky
z hnízd pod střechou
Už jen pár dní zbývá
do loučení s létem
MYSTICKÝ ZÁŽITEK
Pátého září
zazářilo slunce
Den je jak modrý drahokam
Hřejivé léto se zatím nevzdalo
Vlaštovky ještě krouží vzduchem
Odpoledne se vracíme
vlakem domů
Okénkem
s roztrženou šedou záclonkou
sledují mé oči oblohu
s lehounkými
bílými šmouhami mraků
Nevím proč myslím
na Pannu Marii
na tu požehnanou mezi ženami
jež řekla své ano
životu těžkému jak olovo
s kapkou mateřských radostí
a hlubokým mořem slz
A nakonec se proměnila
v jemná bílá oblaka z páry
která teď vidím plout
po modrém nebi
Ach to je ona!
Vidím na obloze její bílý stín
A tichá radost
ze svaté přítomnosti
se zabydlí v mém srdci
MARIÁNSKÉ LÉTO
Slunce počítá
kolik dní ještě zbývá
do konce léta
Třebaže září hýří teplem
všechno je odměřeno
a všechno má svůj čas
Zbývá pár slunných odpolední
aby dozrály šípky
Aby si motýli našli
zimní skrýše
Aby se ptáci připravili
na dlouhou cestu
Aby pavoučci odlétli
na babím létě
Všechno je spočítáno
Všechno je zváženo
Nikdo nepřijde zkrátka
Snad jenom ten
kdo touží po věčném létě
a věčném mládí
Komentáře
Okomentovat