KONEC A ZAČÁTEK

 KONEC A ZAČÁTEK

Průsvitný měsíc

Pluje bledou oblohou

Je na ní sám

Vždyť hvězdy ještě spí

Slunce zmizelo za oponou mraků

Nečeká na potlesk

Třebaže končí sezóna

Sbohem podzime bez listí

Odcházíš blátivou stezkou

Neznámo kam

Předáváš krajinu zimě

Na Nový rok

Tekoucí čas se přes nás převalí

Sirotky tiché

Zapomenuté

Hluboko pod sněhem

Bude spát srdce přírody

Jako princezna ve sněžném zámku

Toužící po novém jaru

PŘEDJAŘÍ

Po drobném nočním dešti

vstalo kalné a vlhké ráno

znatelně teplejší než v minulých dnech

Led na rybníku tone v slzách

Letošní zima mu dopřála

jen krátký život

Měkká hlína už jihne nadějí

na novou setbu

Zima však ještě neskončila

mráz pořád číhá kdesi za bukem

Ještě se může ostrými zuby

zakousnout do krajiny

Vracím se domů a co nevidím

Na vrcholku jabloně

sedí tři špačci

a potichu si pohvizdují

předčasnou jarní písničku

Nechápou

že je ještě brzy

Anebo vědí vice než my

KAČÍREK

Opuštěný kačírek

pluje rákosím

Marně čeří hladinu

volá na družku

VLAŠTOVČÍ JARO

Vlaštovčí jaro

se věčně vrací

Tisíce let je pořád stejné

Postavit hnízdo

a vychovat mladé

Ty co tu budou žít

namísto nás

V kterých my vlaštovky

budem žít věčný život

Až do skonání světa

psát svoje vzkazy

na klenbu oblohy

nad zelenající se zemí

KUKAČKA

Slunce už zapadlo

Krajina ztichla a ztemněla

Vzduch je prosycen omamnou vůní

kvetoucích stromů a keřů

jak už to v květnu bývá

Dívám se z okna

přes rozlehlé pole

táhnoucí se do mírného kopce

na sotva viditelné špičky hor v dálce

Jsou to vrcholky Jeseníků

Z blízkého lesa se ozývá

kukačka

Už dnes ráno jsem slyšela její hlas

docela blízko cesty

Kukačko

kolik mi zbývá let?

Zakukala čtyřikrát

Teď večer kuká dlouze

Ale já už se neptám

NOVÉ LÉTO

A zas je tady léto.

Kolikáté už?

Ani se nedopočítám.

Pole se rdí

vlčími máky

a pomrkává na mě

očima chrp.

Slunce si dopřává

prodloužený pobyt

na letní obloze.

Jen nakratičko předává

svou vládu teplé noci

s tajemným měsícem

a už se zase noří

z červánků.

Ach ti dva neúnavní

měřiči dnů, měsíců a let!

Kéž by jen rychlonohý čas

poseděl chvíli

pod košatou lípou

a dal se uspat

vůní jejích květů.

ČERVNOVÉ RÁNO

Po zářivě modré obloze

nesměle couvá

bledý měsíc

jako nakloněný kopeček citrónové zmrzliny

tající v slunečním teple

Jestlipak si ho dnes už někdo všiml

a dal mu tak nový život?

Vlaštovky odlétly někam do polí

Nikdy se nezastaví

abych si je mohla aspoň prohlédnout

A já – jak oči slábnou – vidím hůř a hůř

Spíš jenom tuším

že to jsou právě vlaštovky

mí oblíbení ptáčci

Ale jejich jméno i jejich obraz

zůstane už navždy v mé duši

Navěky?