PODZIMNÍ BÁSNĚ
ŘÍJNOVÉ RÁNO
Podzim ulehl do kraje
s přikrývkou plnou deště.
Jak je teď slunce vzácné!
Teprve dnes po několika dnech
zazářilo v plné kráse.
Vyjdu si po ránu do polí.
Vlevo se zelená ozim.
Napravo žloutne a vadne
lán kukuřice.
Tráva u cesty
od léta neposečená
ohýbá se až k zemi
pod tíhou ranní rosy.
Všude je svěže a mokro
a v sluneční záři
třpytí se krůpěje
křišťálového jasu,
až oči přecházejí.
V dálce jsou vidět vodní páry
jak stoupají k nebi
v podobě mraků.
Jeden z nich právě rozepjal
svá orlí křídla nad mokrou zemí
až na chvíli zastínil slunce.
Mokrá pole hned pohasla a zešedla.
Ale potom se zase rozzářila
tisíci křišťály.
Nebe nad mraky je jasně modré
s bleďoučkým srpkem měsíce.
Je tak nenápadný a jemný
že ho uvidí jen ten
kdo se nebojí
zvednout hlavu vzhůru.
Třešňové listí
bezmocně visí ze stromu
ač ještě není žluté.
Pár vrabců vzlétlo
na osluněnou střechu
a kdesi v opuštěném sadu
se chechtá straka.
Komentáře
Okomentovat