PODZIMNÍ BÁSNĚ

 

ŘÍJNOVÉ RÁNO

Podzim ulehl do kraje

s přikrývkou plnou deště.

Jak je teď slunce vzácné!

Teprve dnes po několika dnech

zazářilo v plné kráse.

Vyjdu si po ránu do polí.

Vlevo se zelená ozim.

Napravo žloutne a vadne

lán kukuřice.

Tráva u cesty

od léta neposečená

ohýbá se až k zemi

pod tíhou ranní rosy.

Všude je svěže a mokro

a v sluneční záři

třpytí se krůpěje

křišťálového jasu

až oči přecházejí.

V dálce se nad lesy vznášejí

vodní páry.

Stoupají k nebi

v podobě mraků.

Jeden z nich právě rozepjal

svá orlí křídla nad vlhkou zemí

až na chvíli zastínil slunce.

Mokrá pole hned pohasla

a zešedla.

Ale potom se znovu rozzářila

tisíci křišťály.

Nebe nad mraky je jasně modré

s bleďoučkým srpkem měsíce.

Je tak nenápadný a jemný

že ho uvidí jen ten

kdo se nebojí

zvednout hlavu vzhůru.

Třešňové listí

bezmocně visí ze stromu

ač ještě není žluté.

Pár vrabců vzlétlo

na osluněnou střechu

a kdesi v opuštěném sadu

se chechtá straka.

ADVENTNÍ ROZJÍMÁNÍ

Je čtvrtá adventní neděle,

večer po kalném a mlhavém dni

bez kousku slunce.

Po sněhu ani památky.

Při čtyřech rozžatých svících 

mlčky sedím a vzpomínám.

Nemyslím na minulý sníh,

na ticho dávných Vánoc,

na zimní hvězdy 

a na jejich mrazivý třpyt.

Vzpomínám - kdo ví proč -

na letní bouřky mého dětství 

kdy za šumění deště 

a za rachotu hromů 

jiskřily blesky noční oblohou.

Někdy pak chvíli nešla elektřina.

Zůstali jsme potmě při svíčce 

a povídali si.

Bylo tak vzrušující sledovat blesky,

a přece jsem se bála jenom trošku.

Vždyť oba rodiče byli se mnou

a společně

jsme sledovali krátkost času 

mezi zablesknutím a zahřměním.

BETLÉMY

Betlémy, betlémy,

z papíru, ze dřeva.

Spí ve vás Mesiáš

zrozený do chléva.

Matička líbezná

něžně ho uspává.

Nový čas přichází,

nový čas nastává!

Betlémy s pastýři,

betlémy s jeslemi.

Nebeská sláva se

zjevuje na zemi.

Váš obraz od dětství

v srdci si nosíme,

ač někdy, dospělí,

už o tom nevíme.