PODZIMNÍ BÁSNĚ

 

ŘÍJNOVÉ RÁNO


Podzim ulehl do kraje

s přikrývkou plnou deště.

Jak je teď slunce vzácné!

Teprve dnes po několika dnech

zazářilo v plné kráse.

Vyjdu si po ránu do polí.

Vlevo se zelená ozim.

Napravo žloutne a vadne

lán kukuřice.

Tráva u cesty

od léta neposečená

ohýbá se až k zemi

pod tíhou ranní rosy.

Všude je svěže a mokro

a v sluneční záři

třpytí se krůpěje

křišťálového jasu,

až oči přecházejí.

V dálce jsou vidět vodní páry

jak stoupají k nebi

v podobě mraků.

Jeden z nich právě rozepjal

svá orlí křídla nad mokrou zemí

až na chvíli zastínil slunce.

Mokrá pole hned pohasla a zešedla.

Ale potom se zase rozzářila

tisíci křišťály.

Nebe nad mraky je jasně modré

s bleďoučkým srpkem měsíce.

Je tak nenápadný a jemný

že ho uvidí jen ten

kdo se nebojí

zvednout hlavu vzhůru.

Třešňové listí

bezmocně visí ze stromu

ač ještě není žluté.

Pár vrabců vzlétlo

na osluněnou střechu

a kdesi v opuštěném sadu

se chechtá straka.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč tříbit jazyk?

V ONEN DEN

KONEC A ZAČÁTEK