SMUTNÁ DUŠE

Má duše bloudila okolo zdí, za nimiž rozkvétaly bílé lilie. Vzduch plný vůně se linul ze zahrad. A rozechvělý vánek proudil ze stinných zákoutí přes kamennou ohradu, nad níž se klenulo tmavé nebe plné zářících hvězd. Kámen a kámen. Nemá to konce! Kde najdu branku, abych mohla proklouznout? Kde najdu dveře? - pláče duše. Mám navždy zůstat vyhnancem?

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč tříbit jazyk?

  V době před českým národním obrozením (a možná ještě i později) mnozí Češi neuměli pořádně česky. Někdy se jako komický příklad z té doby uvádí věta: „Štumédla pucovala na forhauze hausmajstrovi vinterok“. Kdyby tomu někdo nerozuměl, tak ta průpovídka znamená: „posluhovačka čistila na chodbě domácímu zimník.“ Můžeme se tomu jistě zasmát. Ale tenkrát se tak (nebo nějak podobně) opravdu mluvilo. Hlavně v řeči městského lidu se to germanismy jenom hemžilo. Národní obrozenci měli s Čechy asi mnoho práce, než je naučili mluvit lépe. Co by však řekli na dnešní český jazyk plný novotvarů pocházejících z angličtiny? Ne, že bychom měli být jako ten poštovní úředník z Jiráskova románu F. L. Věk, co ve svém „slovaři“ nahrazoval slova jako „student“ a „švagr“, která se mu nezdála dost česká, nově vymyšlenými tvary „knihovtipník“ a „sestromuž“, ale přece jenom se mi někdy zdá, že těch anglických slov je až příliš a že nám to začíná nějak přerůstat přes hlavu. Vezměme si třeba počítačovou ml...
Další informace

V ONEN DEN

  6 Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. 7 Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. 8 Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin. 9 V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“ /Iz 25, 6-9/ Dvacátá pátá kapitola z proroctví Izajáše začíná chválou Hospodina zástupů, který je pro svůj lid útočištěm, ochráncem slabých a záštitou proti hlomozícím cizákům, Hospodina, který obrátil město nepřátel i s jejich palácem v sutiny. V této kapitole Izajáš líčí jakousi starozákonní apokalypsu, při níž se zachrání jen nemnoho spravedlivých. Je zde i zmínka o pokoření Moábu, království ležícího na v...
Další informace

KONEC A ZAČÁTEK

  KONEC A ZAČÁTEK Průsvitný měsíc Pluje bledou oblohou Je na ní sám Vždyť hvězdy ještě spí Slunce zmizelo za oponou mraků Nečeká na potlesk Třebaže končí sezóna Sbohem podzime bez listí Odcházíš blátivou stezkou Neznámo kam Předáváš krajinu zimě Na Nový rok Tekoucí čas se přes nás převalí Sirotky tiché Zapomenuté Hluboko pod sněhem Bude spát srdce přírody Jako princezna ve sněžném zámku Toužící po novém jaru PŘEDJAŘÍ Po drobném nočním dešti vstalo kalné a vlhké ráno znatelně teplejší než v minulých dnech Led na rybníku tone v slzách Letošní zima mu dopřála jen krátký život Měkká hlína už jihne nadějí na novou setbu Zima však ještě neskončila mráz pořád číhá kdesi za bukem Ještě se může ostrými zuby zakousnout do krajiny Vracím se domů a co nevidím Na vrcholku jabloně sedí tři špačci a potichu si pohvizdují předčasnou jarní písničku Nechápou že je ještě brzy Anebo vědí vice než my KAČÍREK Opuštěný kačírek pluje rákosím Marně čeří hladinu vol á na družku VLAŠTOVČÍ JARO Vlaštovčí jaro...
Další informace