ÚNOROVÉ SLUNCE

Toto je slavná chvíle, která vplouvá do věčnosti.

Zkroucené holé větve stromů prozářené sluncem dožluta

ční na pozadí čistého modrého nebe,

odkud zaznívá ptačí cvrlikání.

Chce se mi plakat štěstím a zároveň žalem.

Vždyť ta chvíle se nikdy nevrátí.

Věčná je zima a věčné jaro.

Věčný je led a věčné slunce.

A přece tak rychle pomíjejí,

vejde-li pod naši střechu smrt.

Až jednou zemřu,

půjdu po cestě mrtvých,

rozlehlým údolím tmy,

za vzdálenou hvězdou na obzoru.

A přesto věřím, že jednou, uprostřed věčnosti,

se vrátí tatáž chvíle.

Že znovu uvidím prudkou oslepující záři únorového slunce,

která zbarvuje větve stromů dožluta.

A švitořící hejno ptáků se rozletí modrou oblohou.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Léto 2023 - básně

KONVALINKA Rolničky jak z porcelánu obléká si konvalinka Ani večer ani k ránu nezazvoní nezacinká Ukrývá se v stinném koutu zavinutá do kornoutu Nezacinká nezazvoní ale zato krásně voní CHVÁLA VĚTRU Můj větře který vaneš kudy chceš Chladivý větře jsi mírný i prudký jak lidské srdce Jsi bez tvarů a bez barev A přece je tě vidět když pohupuješ větvemi stromů a stébly trávy Umíš pohladit tvář Jemně nadnášíš motýly a čechráš ptákům peří Zvedáš ze země prach Prudce se opíráš do plachet i do praporů Lomcuješ křídly oken A převracíš prázdné popelnice Můj živý větře odnes na svých perutích všechno zkažené a zatuchlé A provoň zemi svěžím vzduchem LIDÉ DNEŠKA Chceme žít své malé životy Velký svět nám je drtí Sázíme růže za ploty a bojíme se smrti Že nepustí nás přes čáru co černou rukou vyměří až ve svém černém taláru neslyšně stane u dveří Až přijde konec poznáme jak krátký čas jsme žili Ko
Další informace

Podzim 2023 - básně

  VISUTÁ PŘÍTOMNOST Chvilku se přestaneš dív at a hned jsi v jiném světě Z kukly je motýl z léta podzim a ze zelených strom ů stromy bez listí Kus života ti ušlo Kdyby ses díval stále a stále naslouchal kdyby ses nikam neohlížel žil bys ve věčné přítomnosti kde se nic nemění Skutečně? Snad jak o na visuté lávce nad mohutným proudem řeky? Zprava z neučesaných rozvalin přitéká minulost Hluboko p od tvýma nohama se mění v holou a nerozvitou budoucnost Nepoznaná se valí nalevo od tvé lávky a mizí v dálce jak o osud A le ty nevnímáš j e dno ani druhé pozorně nasloucháš p raskání při chůzi a pozorně se díváš na lávku pod nohama Soustředíš se abys nešlápl vedle Žiješ v přítomnosti která nesahá ni kam daleko k minulosti a ni k budoucnosti jen kousek od tvých chodidel a od tv ých očí Žiješ v přítomnosti? SLOVO KE ČTENÁŘŮM Čtenáři těchto veršů řeknu ti jediné Nesuď je p
Další informace

Nepodmíněný základní příjem

NEPODMÍNĚNÝ ZÁKLADNÍ PŘÍJEM Všeobecným nebo též nepodmíněným základním příjmem se rozumí jistá státem garantovaná peněžní částka, pravidelně vyplácená všem lidem bez rozdílu, jejímž smyslem má být základní zajištění lidského života. Nejde tedy o protihodnotu za určitý výkon, ale o dávku, k níž opravňuje sama existence lidské bytosti. Proč vlastně tato idea, která je ve své podstatě ideou osvobození člověka od nutnosti, vznikla? V dnešním globalizovaném světě hrají v určování hodnoty lidské práce dominantní roli trhy. Je to taková smutná realita dnešní doby, se kterou se prý nedá nic dělat. Proč smutná? Od trhů se totiž nedá čekat, že budou uznávat hodnotu lidské práce moudře a uvážlivě. Trhy na jedné straně oceňují výrobu zcela nesmyslného zboží, pokud se podaří kupujícím umně vsugerovat, že ty věci nutně potřebují, a na druhé straně vůbec neocení vysoce hodnotnou sociální práci. Její příjemce si ji totiž většinou sám nezaplatí. Nemá k dispozici žádnou protihodnotu, kterou trh
Další informace