ODPUŠTĚNÍ
ODPUŠTĚNÍ
Odpouštím všem, kdo mi ublížili
ať chtěli nebo nechtěli
Vždyť život trvá jenom chvíli
a smrt nás navždy rozdělí
A komu já jsem ublížila
ten ať mi také odpustí
Kéž teplo které proudí v žilách
nám ledy v srdci rozpustí
ČERVENCOVÁ CESTA
Divizny
větrem ošlehané
zpříma stojí
na trati mezi kamením
a vysílají žluté signály
do poloslunného dne
Řídké bílé mraky
rozcupované na cáry
odkrývají tajemství
temně modrých
nebeských tůní
Voda běží
zelenou krajinou
v řekách a potocích
nebo stojí
v rybnících
v mokřinkách
a v kalužích
Les noří své prsty
do svahu
Zlomená větev
visí ze stromu
Všechno se to závratně rychle
míhá okolo oken vlaku
Ráno jsme ještě byli
v cizí zemi
a večer
už budeme ve své
Ale půlka srdce
tam zůstala
KRÁSA STVOŘENÍ
To pro tebe jsem všechnu krásu stvořil
Hvězdy
i záři měsíce
blankyt oblohy
i mraky
bílé jak sníh
narůžovělé i stinné
se zlatotřpytným lemem
ledovce i vodopády
i hukot mořského příboje
šumění deště i obilí
měkký mech
i trávu ostřici
sladkost medu
i hořkost pelyňku
zpěv slavíka
i houkání sovy
vůni lip
i chlad lesního stínu
horký písek
i květy orchidejí
Stvořil jsem to všechno pro tvé smysly
Stvořil jsem to proto
aby ses nemohl vynadívat
abys naslouchal
abys ochutnával
aby sis přivoněl
aby ses dotýkal
Stvořil jsem to proto
abys žil rád
abys mě hledal
abys mě miloval
abys chtěl být se mnou
RANNÍ VYCHÁZKA
Když vycházím ráno
po nočním dešti
vzduch je ještě nasycen vodní párou
a málo průhledný
Všude je mokro
Ale slunce už svítí
Švitořící jiřičky se srocují na drátech
poplašeně létají pod střechu starého domu
a zase zpátky
bílá bříška se kmitají na slunci
Ze silnice
odbočím na polní vrch
Letos ho celý oseli
kukuřicí
Už má přes dva metry
Člověk jí kráčí jako lesem
Vysoké klasy po obou stranách
zakrývají obzor
kvůli kterému sem vlastně chodím
Vždyť kde jinde uvidíš
nebe se zemí
jak se navzájem dotýkají?
Vracím se nazpět do vsi
Kříž u bývalé školy hlásá:
Já jsem vzkříšení a život
A druhý kříž mluví německy:
Das tat ich für dich, was tust du für mich?
Po pravdě musím odpovědět:
Sehr wenig!
Před kostelem se zastavím
a vyklepu si z boty kamínek
Na kraji rybníka za kostelem
rozkvétají zlaté rudbekie a purpurové echinacey
Na zemi se střídá zlato s purpurem
Na bleděmodré obloze ubývá měsíc
Nastavuje svou bledou tvář slunci
Otevřu branku do dvora
vysoké bílé lilie mě vítají
mokré se klanějí až k zemi
Ale slunečnici vidím jen záda
Usmívá se totiž směrem k jihu
Vycházka končí
Vracím se do kuchyně
kde je pořád co na práci
SRPEN
Jablka se červenají
Oheň léta už slábne
Největší žár už pominul
Na dně prázdnin se vrší vrstva popela
žhavá jak táborové vzpomínky
Zahrabat do nich
podzimní bramboru
a černou pochoutku pak osolit
slzami lítosti
Tohle je konec?
Až chladný vítr popel rozfouká
a studený déšť rozmáčí
něco tu přece zůstane
neviditelné
a ukryté
jako touha
po slunečním teple
Vědomí krásy času
VZPOMÍNKA
UPŘÍMNOST PŘED BOHEM
Jsi se mnou, Bože, i když nevěřím,
alespoň ne tak, jak to možná chceš.
Říkám ti to, když k Tobě hovořím,
a přitom cítím, že mě miluješ.
Svůj pokoj dáváš mi, nepokoj někdy s ním,
když padá sníh, když vidím stromy kvést,
v poledním žáru, v chladu večerním
i v tmavé noci plné jasných hvězd.
V úžasu stojím pod Tvou oblohou,
tak dlouho, až mě slzy přemohou.
Když porazí mě krása hvězdné noci,
tiše se schoulím pod pláštěm Tvé moci.
HVĚZDNÉ AKVÁRIUM
Za nočním oknem hvězdné akvárium
Hvězdy jak rybky plují černou tmou
Ze džbánu noci černou vodu piju
Hvězdy se koupou v chladném akváriu
však žízeň srdce zchladit nemohou
Sledují svoje souřadnice
putují nebem za měsícem
vysoko daleko
Kdo z nás je vlastně ve skle
jak vejce naměkko?
Jsou hvězdy v akváriu
anebo já v něm žiju?
Jsem hvězda-rybka - černou vodu piju
ukrytá ve svém tichém akváriu
Kdyby se rozbilo
není mi pomoci
Celá bych vplynula
neslyšně do noci
Komentáře
Okomentovat