Básně z jara 2022

 

KOSMICKÁ KRÁSKA

Kulatá jasná luna září

z temného oceánu nebe

Vítr si zahrává

s bílými chuchvalci mraků

Mění se kvapně

jak lehké kouřové signály

jak pohyblivé obrazce

v zrcadlech kaleidoskopu

Zakrývají a odkrývají

záhadnou kosmickou krásku

Zastřená závojem z mraků

zalévá zahradu

stříbrným jasem

Třináctkrát letos zemře

a třináctkrát se znovu narodí

A jednou za úplňku

zastíní Země

její tvář

NADĚJE

Šest desítek let se dávno přehouplo

přes okraj mého života

Sladké i hořké

to byly časy

Střídavě slunečno

občas mráček

A někdy lítost

proč to a proč ono

a proč já

Ale na dně

pořád ještě zůstává naděje

- naděje budoucího času

POSLEDNÍ JARO?

Ještě se můžem těšit na jaro

i kdyby bylo poslední

Zas všechno něžné a křehké

zesláblé po zimě

ožije jarním deštěm

poroste ke slunci

rozkvete barvami

rozezpívá se láskou

Ještě se můžem těšit na jaro

Až rozehřeje zemi

zas všechno dravé a bujné

poběží s větrem o závod

bude se vrhat střemhlav do polí

a stříkat v peřejích

Ještě se můžem těšit na jaro

I kdyby bylo poslední

a žádné jiné už nepřišlo

žili jsme aspoň chvíli

Žili a milovali

HLAS ZVONU

Březnové slunce zahřívá zemi

tři týdny před Velkým pátkem

hodiny na věži odbíjí třetí

A vzápětí

je slyšet odpolední zvonění

Bronzové srdce zvonu mluví

pradávnou řečí k srdci lidskému

k srdci zlomenému

a rozbitému

co touží po míru

a po uzdravení

Vypráví o tom že život dál trvá

a dá-li Bůh tak nikdy neskončí

Vždyť zvony tady zněly dávno před námi

a budou znít i po nás

Možná že duše zná ten jejich hlas

z hlubiny věčnosti

a proto důvěřuje

PRVNÍHO DUBNA

Je chladné a šedivé ráno

Za oknem neslyšně padá sníh

mokře se kupí na zahradní hlínu

Nešťastné narcisy

v něm uvízly hlavami

jako pštros v poušti

Jaro už v rozkvěu

se uchýlilo kamsi do podzemí

k pučícím kořenům

nebo se schovalo do slunce

co zakryly husté sněhové mraky

Když vykročím do polí

všechno kolem se ukrývá a maskuje

Horizont splývá s bílou vertikálou

Daleké hory se skryly v mlze

Ptáci se schoulili do křoví u cesty

Jenom já trčím na vršku kopce

a nemám kam se schovat

VELKOPÁTEČNÍ

Slunce se skrylo do smutku

Velkého pátku 

Nebe svlažuje slzami deště

těhotnou jarní zem

Stromy a keře s pučící zelení 

už zažívají svoje vzkříšení 

Nemusí čekat na nedělní jitro

To jenom člověk 

musí čekat 

na to své 

ŠŤASTNÝ MOTÝL

Příroda už pije rozkvetlé jaro

plnými doušky

Jen lidé jsou letos rozpačití

Vždyť kdesi daleko

cení své zuby válka

jako kostlivec ve skříni

Po dlouhém čase jsem viděla žluťáska

Na pár okamžiků

upoutal můj pohled

jak létal z byliny na bylinu

v probuzeném lese

Třepetavě a bezstarostně

Jako když není žádná smrt

co umí nemilosrdně

přeseknout radost z bytí

Škoda že mi tak rychle

zmizel z očí

SLOVO PRO SVĚT

Světe!

Ženeš se za přeludy

Za oslnivými neony blikajících reklam

Za světly manhattanských monitorů

Za ohňostrojem válek

Za všemi těmi klamavými světélky

bahenních bludiček

které slibují bohatství

štěstí

slávu

velkolepost

a konečné vítězství

A když jim uvěříš

uvízneš v močálu

z něhož už nebude návratu

Nepouštěj se tam!

Přidrž se raději pevné půdy

Mohla by být blízko tvého srdce

kdybys ho našel

PACIENT PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNY

Pacient psychiatrické léčebny

na rušné ulici

dostal vycházku

A skočil rovnou pod auto

Nechtěl žít

Už nemohl vydržet život

během nějž do člověka nepřetržitě buší

milióny pichlavých atomů

našeho umírajícího světa

Dorážejí na nás a nedají pokoj

ve dne ani v noci

Vypnout je nelze

když to neumíš

Možná zabloudil ve své duši

v tom bezedném labyrintu

plném záhad a nástrah

A my jsme mu neuměli podat ruku

a vytáhnout ho do naší loďky

která se zatím nepotopila

A my jsme mu neuměli říct

Počkej neskákej

Vždyť všechno strašné jednou pomine

a zase bude dobře

Protože tomu sami nevěříme

Tenhle svět je přece normální

a on byl blázen

když to nepochopil

VÍTR A STROMY

Tančily stromy

vítr jim hrál

zeleným listím

zachvíval

Tleskaly stromy

vítr se smál

píšťalky jara

rozfoukal

Šeptaly stromy

a vítr vál

když dveře létu

otvíral

Mlčely stromy

když vítr spal

nad tichým lesem

měsíc stál

Plakaly stromy

vítr svůj žal

spadaným listím

zakrýval

JARNÍ RÁNO U OKNA DOKOŘÁN

Jaro proudí do domu

oknem dokořán

Ranní slunce pohladí

oprýskaný rám

Ruku na něj položí

dívka v košili

Její srdce zašeptá

Sbohem můj milý

JARNÍ RÁNO U OKNA DOKOŘÁN II.

Vidím sluneční paprsky

jemně prosvítat mladou zelení listí

Slyším zvony z dálky

a hlasy ptáků když pak zvony utichnou

Cítím směs vůní

z keřů kvetoucích v okolních zahradách

Vnímám chuť

jogurtu a džemu od snídaně

Cítím na kolenou

chlad proudící z otevřeného okna