Básně z podzimu 2022

 

LILIE

Kolébá se ve větru

na vysoké noze

Sněhobílá jako hvězda 

na obloze 

Tajemná a mystická

Sluší mladým novickám 

nebo svatým

Rozkvetlá je plná vůně

poprášená v něžném lůně

pylem zlatým

CHŮZE V RANNÍ ROSE

Po chladné noci

třpytí se v zahradě tráva

Milión kapek

rozzářilo slunce

jako diamanty

Občas se zablýskne

maličká duha

Bosýma nohama

nořím se do mokré trávy

až chlad projede kůží

svaly a nervy

Kráčím odhodlaně

ranní rosou

v tom pozdním létě

Špačci mě zvědavě

pozorují z větví

Jestlipak rosa

studí také je?

ČERVENÁ JABLKA

Červená jablka

visí mezi listím

Vítr se opírá do větví

houpá je sem a tam

Slunce se skrývá

pod oblačnou přikrývkou

a skoro nehřeje

Šedivá mračna

chvílemi pustí spršku na zem

Ještě ne podzim

a už nevlídno

Kulatá hladká jablka

chvějí se na stromě

jako mé srdce v hrudi

Ještě ne nemoc

a už slabost

Možná cítí tu podobnost

se zralými plody

co visí na tenkých stopkách

Vítr jimi cloumá

a každou chvíli hrozí pád

ZÁŘIJOVÉ HVĚZDY

Vzpomínám na léto

kdy za teplých nocí

kuňkaly pod hvězdami žáby

a všechno rostlo a stoupalo k nebi

Tma už si bere větší podíl dne

a noci začínají studit

jak voda v hluboké tůni

Když probudí mě stáří

dívám se oknem na hvězdy

tiché a zářící

Vidím oj Velkého vozu

visící nad nočními střechami

A včera brzy ráno

jsem cestou na nádraží

zahlédla Orion

to zimní souhvězdí svého dětství

POHÁDKOVÝ ŘÍJEN

Začíná říjen

a zeleň kvapem žloutne

Na trávě pod stromy

přibylo něžných zlaťáků

Pastýřka Bětuška

počítá svoji odměnu

za tanec s lesní žínkou

Obloha má sukni z blankytu

královské dcery Lady

Spodničku podšitou

bílými krajkami obláčků

Přes zlatou hvězdu na čele

si přehodí kapuci

tmavého pláště

Mračí se

když prchá před králem

A černá vrána

nese živou vodu

kuchaři Jiříkovi

co mluví řečí zvířat

Vzkřísí jí po zimě

všechno živé

KRAJINOU DUŠE

Úzkou pěšinkou vzhůru

po oblých bílých kamenech

Pozor klouže to!

Hledíš jen pod nohy

žádné vpravo a vlevo

Soustřeď se

jinak hrozí pád!

Ale oko

přesto hledá pastvu

Tak aspoň na okamžik

ulpí na kvítí

co tady roste mezi kamením

Cesta se kroutí jak had

pořád tě vede vzhůru

Dolů se nedíváš

jímá z toho až závrať

Blíží se vrchol

chvílemi ruce pomáhají nohám

A pak si vydechneš

Konečně u cíle!

Okolo bílého kostela s křížem

co dělí Svatý kopeček

na světlo a stín

pase se v zelené trávě

pár bílých balvanů

Po velkém modrém nebi plují

bílé obláčky plné jasu

Stíníš si oči dlaní

vysoko nad krajinou duše

zalitou sluncem

Jaká nádhera!

Nejhorší na tom je

že musíš po stejných kamenech

sestoupit zase dolů do údolí

Přece tam žijí lidé!

POLNÍ CESTA

Zase jdu polní cestou

za novým hřbitovem

a odpolední slunce

zahřívá chladnou zem

Listí zlátne a rudne

pole je zorané

kolem je měkké ticho

vítr už nevane

V podzimním stesku země

nechybí naděje

Pokorná tichá hlína

přijímá šlépěje

Ten kraj mi býval cizí

a teď mi srdce svírá

až jihne jak ta hlína

a už se nezavírá

A pláču že jsem neplakala

když byl čas na slzy

že bylo srdce jako skála

v bláhové iluzi

Ty moje cesto křivolaká

až smrt mě přebolí

má duše steče po kamení

a vsákne do polí

JEŘABINY

Když vlákna pavoučí

přistanou na tváři

podzimní jeřáby

krajinu rozzáří

Drobounké kuličky

šarlatem svítí

Falešné korálky

na režné niti

Víno z vás nebude

vy hrozny nevinné

Mnoho vás uvízne

v sněhové peřině

Skončíte ve sněhu

či v ptačím žaludku

až krása opadá

v podzimním zármutku 

LISTOPADOVÉ SVÍTÁNÍ

Je listopad

Za oknem se pomalu rodí

deštivé ráno

Nebe je jednolitě šedé

Ptáci nezpívají

A já už nejsem mladá

Ale přesto

vstávám radostně z lůžka

a přistupuji k oknu

za nímž se probouzí svět

Proč?

Protože JSEM

Je mi dán nový den

a smím ho naplnit