Básně ze zimy 2022/2023
POSLEDNÍ KVĚTY
Plakaly květy ztěžklé deštěm
poslední květy chryzantém
barvami sytě zářivými
když loučily se s podzimem
Barvami sytě zářivými
a hořce slaměnkovou vůní
Byly to děti listopadu
a nehřály se na výsluní
Už listí k zemi lepí mráz
a zima sněhem nešetří
Namísto květin křehkou krásou
rozkvetou vločky v povětří
KRUH ROKU SE UZAVÍRÁ
Ondřej dal sbohem listopadu
Barborka řeže proutky v sadu
Stromy jsou holé mráz už zebe
a Mikuláš se spouští z nebe
na dlouhatánské zlaté niti
Lucie lucernou už svítí
upíjí noci v zimním čase
za bílou maskou ukrývá se
Nenajde u nás kolovrat
snad proto můžem klidně spát
To všechno dávno odnes čas
Adventní svíci vítr zhas
Kolem je černočerná noc
a krůček zbývá do Vánoc
OCEÁN
Na povrchu neklidný
a bouřlivý
hučící divokým vlnobitím
V hloubi ticho
až do dna
ale ne pokoj
Osamělé mlčící ryby
se míjejí u vraků lodí
Hledají
jak se vyhnout sítím
a jak žít
teď
i zítra
v nových zrozeních
PROSINCOVÉ ODPOLEDNE
Po mnoha zachmuřených dnech
se konečně ukázalo slunce
Mezi cáry a chuchvalci
bílých a šedých mraků
vyhlíží
jasně modré zimní nebe
Cesta vede okolo lesa
Prý by tam mohli být divočáci
jak posledně říkali myslivci
které jsme potkali
Slunce už je nízko a já ještě níž
protože jdu úvozem
mezi poli
Okolní stromy a keře
s nahými větvemi
nebrání průniku paprsků
zimního slunce
Chladný vítr mě studí
do prstů v kapsách
Přes pole je vidět daleko k obzoru
až k siluetám vrcholů
vzdálených Beskyd
Stojím čelem k otevřené krajině
nabité energií
která ze všech stran proudí ke mně
Cítím to proudění
ve své duši
Je to úžasné
Slyším nad hlavou hlasy ptáků
co krouží v hejnech nad krajinou
Snad jsou to rackové
Snesli se na vzdálené pole
vidím je jako bílá zrnka rýže
Něco tam hledají
než odletí spát do lesa
Vracím se do vsi
Ještě je všude plno jasu
Po silnici jede žlutá sanitka
ale nehouká
tak to snad nebude zlé
Velké díky
za toto vzácné
zimní odpoledne
STRAKAPOUD
Před svátkem svaté Lucie
napadlo mnoho sněhu
Kam oko z okna dohlédne
všude jen bílá a bílá
až se v ní rozpouští zrak
Jen mlčenlivý sníh
a bílo-šedo-černá
Žádná jiná barva tu není
Snad až
na kapku červené
Na starou hrušku
přiletěl strakapoud
a rychle šplhá vzhůru
po drsné stromové kůře
Schoval se mezi větvemi
a přece jsem ho stačila zahlédnout
Červená pírka na hlavičce
a vespod ocásku
A na zasněženém okně
čeká na Štědrý den
červená vánoční hvězda
ČAS
Říká se o čase, že plyne jako voda.
Ne. Čas se sype jako sníh.
Zimu co zimu mám ho na očích.
Někoho odnese a někoho si podá.
Čas jako sníh nám zavál začátek.
Minuty, dny i vteřiny
mizí jak přesýpací hodiny.
Nelze však otočit a sypat nazpátek.
Čas na hlavu nám mlčenlivě padá,
až naše vlasy zbělí docela.
V dětství jsem toužila být dospělá
a teď si zvykám, že už nejsem mladá.
PŘED SVÁTKY NAROZENÍ
Nauč mě, Pane, mlčení
před zasněženou plání.
Ztišit se jako ve spánku
a čekat na svítání.
Nauč mě, Pane, mlčení
v hlubokém tichu lesů.
Nauč mě snášet beze slov
jizvy, které si nesu.
Nauč mě, Pane, mlčení
v ulicích plných lidí,
ať se navzájem milují
anebo nenávidí.
Nauč mě, Pane, mlčení
před svátky Narození.
Ať zase vidím Tvoji tvář
ve chvíli probuzení.
Nauč mě, Pane mlčení.
Ať mlčí celá země.
I když jsi dávno narozen,
kéž narodíš se ve mně.
KOLEDNÍČCI
Letos na Štěpána
žádná vánoční idyla
Sníh zmizel po oblevě -
až na pár špinavých hromádek
A těžké mraky stály
nad mokrou zemí
po většinu dne
Ptáčci - jediní koledníčci
se obsloužili sami
na krmítku
Dívali jsme se na ně
přes sklo
Ani nám nezazpívali
(Komu by se teď chtělo?)
Radši s tím počkají
na jaro
Až jestli přežijí
zubatou zimu
ŽIVOT JE NÁVRAT DOMŮ
Za našich dnů
světem se touláme
S uzlíkem snů
štěstí své hledáme
S uzlíkem snů
o příštích časech
dopředu hledíme
Nikdo z nás nesleví
Proč – ještě nevíme
Až v našich vlasech
stříbro se objeví
Za našich dnů
tak často nevíme
po čem to toužíme
ve stínu stromů –
když sny si život vzal
a na nás nepočkal
Po čem to toužíme?
Vrátit se domů
SLOVA
Řetízky slov se řetězí
v řetězce vět
Lze jimi někoho
připoutat k sobě
Lze jimi někoho svázat
Lze jimi někoho uhodit
Lze jimi někoho zranit
Lze jimi někoho zabít
Anebo něco přizdobit
jako se zdobí
vánoční stromeček
Slova mohou být
tvrdá i měkká
těžká i lehká
a také prázdná
jak vaječné skořápky
A je jich všude tak mnoho
až se jim bráníme
zavřením uší
Vždyť nechceme
být svázáni
ani zraněni
ani svedeni na scestí
Jenže jak potom může vejít
slovo na které čekáme
tak mnoho let?
LEDNOVÁ PROCHÁZKA
AUTOPORTRÉT
Jsem obraz bez rámu
trošičku rozpitý
Nepatřím do chrámu
Možná jsem graffiti
Nejen že nemám rám
a pevné obrysy
už ani nehledám
vitrínu s nápisy
Možná že šokuji
barvami na stěně
Možná se maluji
poněkud zkresleně
Jsem součást přírody
jak voda nebo vzduch?
Jsem dílem náhody?
Jsem tu že chtěl mne Bůh?
Komentáře
Okomentovat