Zima 2023/24 - básně
KDYŽ SE MÚZA VZDALUJE...
Kdepak je poezie
když nad sporákem
nebo nad dřezem
unáší mě proud všedních dnů
do stojatých vod nežití?
Tu náhle duše zaklepe
a dá o sobě vědět
jemně a naléhavě
Myšlenky leťte vzhůru
a vyproste tam pro duši
kousek čerstvého nebe
pro inspiraci
A pošlete ho dolů po větru
svěžím a chladivém
VIDĚLA JSEM MOTÝLY
Viděla jsem motýly
poletovat nad polem
ještě nedávno přikrytým
bílými závějemi
Viděla jsem motýly
poletovat nad polem
na jehož odhalené temné zeleni
ležely dlouhé stíny
blízkého lesa
Viděla jsem motýly
Třepetali se nízko
nad zemí
a slunce stálo nejvýš
jak jenom mohlo
v tomto zimním čase
Sýkorka na holé větvi stromu
nastavovala jeho záři
svou černou hlavičku
s lícemi jako sníh
Viděla jsem motýly
protože jsou krásní
a v posledních letech
trochu vzácní
Viděla jsem motýly
na konci ledna -
- A ony to byly jen
suché dubové listy
poletující ve větru
U RYBNÍKA
Zamračená obloha
nad předjarní krajinou
zastiňuje slunce
jak stanová plachta
napjatá větrem
Šedé stříbro rybníka
leskne se a zmítá
na udici stavidla
jako tělo velké ryby
s ploutvemi rákosí
Po hladině rychle plují
drobné mihotavé vlnky
jak měňavé řetízky
rybích šupin
V křivolakých řadách
běží s větrem sem a tam
až přechází zrak
A člověk je tou vodní krásou
závratně vtahován
do jiného světa -
- světa za hmotou
až raději
rychle zavře oči
aby jím nebyl pohlcen
CO PÍŠÍ PTÁCI?
Co asi chtějí sdělit ptáci
letící šedivou oblohou?
Co asi píší na nebe
když mluvit nemohou?
Chvílemi vidíš písmeno C
po něm dvojité W
a hned zas jiné tvary
neznámé abecedy
Smysl mi uniká
Písmena plynou
jak tahy perem
v sešitu básníka
Co to jen píší
na papír oblohy?
Neptej se augurů
ptej se své duše
Nebo se zeptej ptáků!
Co bychom měli psát?
Píšeme sami sebe
jak káže odvěký řád
Komentáře
Okomentovat