Příspěvky

V LESNÍM CHRÁMU

  Po několika chladných a deštivých květnových dnech se konečně oteplilo a vysvitlo slunce. Vyprahlá zem se napila a pookřála. Všude je vidět šťavnatou mladou zeleň – trávu, byliny, listí na stromech a na keřích. Na mnoha místech tu zeleň prorůstají bílé, žluté nebo fialové květy a sem tam ji prozařují duhové záblesky z kapiček rosy, které odrážejí sluneční paprsky. Zářivé ráno láká ven, do krajiny. Když míjím listnatý lesík, nemohu se u něj nezastavit. V zimě byl holý les plný slunce, teď, když se oblékl do listí, vládne v něm jakési velebné šero. Stromy nejsou nasázeny rovnoměrně hustě, a tak mezi nimi vznikly i volnější lesní prostory, kam může člověk vstoupit nebo aspoň nahlédnout z cestičky vedoucí okolo lesa. Lesní ticho není ticho hrobové ani ticho prázdného chrámu. Je to ticho, ve kterém je slyšet bzučení hmyzu a ptačí hlasy. Právě se ozývá kukačka. Chrám! Ano, to je to pravé slovo, které ve mně rezonuje, když se zadívám do lesního prostoru plného šera a ticha, podobají...
Okomentovat
Další informace

KONEC A ZAČÁTEK

  KONEC A ZAČÁTEK Průsvitný měsíc Pluje bledou oblohou Je na ní sám Vždyť hvězdy ještě spí Slunce zmizelo za oponou mraků Nečeká na potlesk Třebaže končí sezóna Sbohem podzime bez listí Odcházíš blátivou stezkou Neznámo kam Předáváš krajinu zimě Na Nový rok Tekoucí čas se přes nás převalí Sirotky tiché Zapomenuté Hluboko pod sněhem Bude spát srdce přírody Jako princezna ve sněžném zámku Toužící po novém jaru PŘEDJAŘÍ Po drobném nočním dešti vstalo kalné a vlhké ráno znatelně teplejší než v minulých dnech Led na rybníku tone v slzách Letošní zima mu dopřála jen krátký život Měkká hlína už jihne nadějí na novou setbu Zima však ještě neskončila mráz pořád číhá kdesi za bukem Ještě se může ostrými zuby zakousnout do krajiny Vracím se domů a co nevidím Na vrcholku jabloně sedí tři špačci a potichu si pohvizdují předčasnou jarní písničku Nechápou že je ještě brzy Anebo vědí vice než my KAČÍREK Opuštěný kačírek pluje rákosím Marně čeří hladinu vol á na družku VLAŠTOVČÍ JARO Vlaštovčí jaro...
Okomentovat
Další informace

V ONEN DEN

  6 Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. 7 Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. 8 Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin. 9 V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“ /Iz 25, 6-9/ Dvacátá pátá kapitola z proroctví Izajáše začíná chválou Hospodina zástupů, který je pro svůj lid útočištěm, ochráncem slabých a záštitou proti hlomozícím cizákům, Hospodina, který obrátil město nepřátel i s jejich palácem v sutiny. V této kapitole Izajáš líčí jakousi starozákonní apokalypsu, při níž se zachrání jen nemnoho spravedlivých. Je zde i zmínka o pokoření Moábu, království ležícího na v...
Okomentovat
Další informace

PŘEDJARNÍ STESK

  Po celou zimu mě hřála kamna. Kuchyňská kachlová nebo krbová, s prosklenými dvířky, za nimiž v přítmí obývacího pokoje rudě plápolal oheň. Po celou zimu bylo dobré vyhřívat se v teple a snít o Vánocích, o slunovratu, o t ichu , o hvězdách a o měsíci zahaleném v průsvitných mlhách. Pak minul leden a po několikeré sněhové nadílce přišlo oteplení. Zářící s lunce se opřelo do rozmoklých cest a všude rozložilo své dlouhé studené stíny. Jasné dopoledne mě vylákalo do blízké krajiny za vesnicí. Malá procházka snad stojí za mírně zablácenou obuv. Zářící obloha trochu předčasně připomínala jaro. Odkrytá příroda ukázala svou od podzimu poněkud po vadlou krásu. Nestydí se za ni, protože ví, že brzy bude zase v plnosti obnovena. Stejně je stále nepřekonatelná a nenapodobitelná. A to takovým způsobem, až se člověka zmocní okouzlení a on se zdrží v prosluněné krajině déle, než měl v úmysl u. „ Co tam proboha chodíš fotit?“, zeptali by se mí blízcí. „Vždyť tam přece vůbec nic není. J...
Okomentovat
Další informace

CO JE NEZBYTNÉ? (kázání na 2. března 2025)

  38 Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, 39 která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. 40 Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ 41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. 42 Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ /Lk 10, 38-42 / Marie a Marta byly dvě sestry žijící v Betanii, vesnici nedaleko Jeruzaléma. Dovídáme se o nich od evangelisty Jana, když popisuje vzkříšení jejich bratra Lazara Ježíšem. Od Jana se také dovídáme, že „Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval“. Byli to tedy jeho přátelé. Lukáš vzkříšení Lazara nezmiňuje, ale v několika větách zachycuje krátkou epizodu Ježíšovy návštěvy v domě obou sester. Vypadá to jako srovnání jej...
Okomentovat
Další informace